Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Já a čtvrtky

13. října 2016 v 15:16 |  Já vs. zbytek světa
Definujme si život, jako posloupnost binárních rozhodnutí; každé rozhodnutí má následky a vede k dalším rozhodnutím. Naším cílem je alespoň se přiblížit nějakému hezkému, spokojenému, úspěšnému výsledku.

Jistojistě optimální řešení vyžaduje vyzkoušet všechny možnosti. Asymptotická složitost odporná. A to máme všechno zvládnout na jediný průchod.

Když se někoho zeptáme na radu, používáme memoizaci.
 

Proud; široké koryto, mělká řeka

10. listopadu 2015 v 20:54 |  Tudy odtékám já
\m
Mám pocit, že mi něco uniklo. Sdělení se dají zestručnit, a spousta se toho dá neříc. Dostávala jsem se dřív do stejných situací a nevšimla si, nebo je to náhoda.
Z neznámého důvodu nedepresivní příčiny si připadám unavená.
Jsem jenom unavená?
Ta hezká věc na budoucnosti je, že se člověk dozví, co se stane.
Třeba ráno.
Nemyslím si, že mám co říct. Chci něco říct, takže chci mít co říct.
Třeba sýr.
Zajímal by mě názor nezaujatého zdroje. Třeba bych se něco dozvěděla, nebo pochopila, nebo věděla, nebo se mohla zlepšit.
Jsem člověk, který stojí za poznání?
Nerada píšu články proto, abych napsala článek. Ale chci mít ten pocit ze článku napsaného a publikovaného. Tolik k naléhavosti mého sdělení.
\pKapitola\s\d+\p[a-z,]\p\p.+
Tohle je má budoucí kapitola.
.*
Tohle jsem já.
I don't do sadness.
[^(:\()]*

Já a to co jsem a budu

28. října 2015 v 13:03 |  Já vs. zbytek světa
Dívala jsem se na TED talk. Děkuji za něj.
https://www.ted.com/talks/emilie_wapnick_why_some_of_us_don_t_have_one_true_calling#
Myslím, že otázka se nabízí, a ne jedna. Asi to chci tak nějak sepsat. A to taky udělám.

Jsem multipotencionalista?
Nevím, jestli přímo odpovídám onomu schématu, kdy člověka nějakou dobu něco hodně zajímá... a potom přestane.
Nehrála jsem v punkové skupině.
Většina mých zálib mě doprovází celý můj život. Čtení, paličkování, definování věcí, psaní (nebo se aspoň snažím), vytváření věcí obecně, škola, všechno možné. Nemám pocit, že bych tíhla k tomu se do něčeho ponořit a takhle hluboko to prozkoumávat. Samozřejmě čas od času propadnu nějaké věci (The Phantom of the Opera, Doctor Who,...), ale neřekla bych, že to je to samé, protože obě dvě zmíněné jsou prostě zábavní prostředky, ne činnost, nebo záliba v právém slova smyslu.
Na druhou stranu mě vážně zajímá spousta věcí. Hezky se to ukazuje na předmětech ve škole.
Jazyky. Není úžasné moct se domluvit s každým? Jsou to naprosto fascinující nové obzory. Je to zajímavé. Úplně všechno.
Dějepis. Ne že bych měla potřebu ho studovat, ale vždycky jsem se ráda dozvídala věci o cizích kulturách, způsobech myšlení, života, vesmíru a vůbec. A souvislosti. A odkazy.
Matematika. Kdo by neměl rád matematiku? Není nádherné, když do sebe všechno tak krásně zapadá a všechno se dá popsat, spočítat, zjednodušit, zapsat, zavčas krátit?
Fyzika, chemie, biologie. Je úžasné vědět jak věci fungují. A vidět, jak málo toho člověk ví. A kolik je možností pro zlepšení. A jak to pomáhá.
Informatika. Nástroj, jak ohýbat úplně všechno ostatní k obrazu svému. Nástroj.
Psaní. Nástroj, jak ohýbat úplně všechno k obrazu svému.

Celkově: Fantasy v praxi. Dosáhli jsme schopností čarodějů.

Možná jsem se teď rozhodla, že své rozhodnutí nechám na potom. Budu se snažit zjistit a naučit se co nejvíc o věcech, které mě baví, ale nebudu se tím zavazovat k omezování ostatních nebo jejich využítí v budoucnosti. Budu si shánět materiál pro průniky. Ještě mám rok. A i potom můžu změnit školu. A můžu vyzkoušet spoustu věcí. Můžu zkoušet nové věci celý život. A budu.
Mám čas.
A bylo by krásné ho využít.
 


Já ve svém nejhorším

20. června 2015 v 0:31 |  Tudy odtékám já
Tak různě. Věci se dějí.
Myslím, že letos se na prázdniny vážně těším. Trošku mě to mrzí.
Učím se psát všema desti.
Mám obrovskou zásobu knížek. A snad ji ještě doplním, to je na prázdninách ta fajn věc. Knížky. Spousta knížek.

Zdá se, že jsem si oblíbila anime, minimálně jedno. Code Geass. Pohleďte. A stejně nejlepsí jsou na tom ty pseudosouvisející, pseudohlubokomyšlenkový písničky k úvodním titulkům. Přesně ty. O to vás přece nemůžu připravit.


Můj dobrý vkus se dostal do bodu mrazu. Je u ledu. Paradoxní jest, že zkažený je už dávno.
Nechť odpočívá v pokoji.

A myslím, že věc souvisí s potřebou tvořit a cítit.

Bylo by fajn, kdyby někdo řekl: To zvládneš, Aničko, jsi šikovná. Určitě jednou napíšeš skvělou knížku. Třeba ji vážně někdy někdo vydá. Nějak se to určitě dá naučit. To dáš.
To by se mi líbilo. To by se mohlo hodit.
Třeba si to jednou přečtu, zítra, nebo za deset let, až budu někdo jiný, a pak si to cizí řeknu.

A dle zodpovědného výpočtu jsem blbá zhruba z dvaceti procent. To ještě není tak špatný.

Jsem rozbitá a slepená.
Vystoupáš výš, než jsi kdy snil a padneš hlouběji, než by sis pomyslel.

Jsem Rubikova kostka.

Už to mám!/Občanka říká…

1. června 2015 v 20:08 |  Výlevky zavčas kraťte
Má filosofie, to je subsidiaritní egoismus.

Kam dál