Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Krysař

25. ledna 2013 v 15:49 |  Krátké slohové útvary
A dám to sem a bude to tady, protože se mi to povedlo (ale možná taky ne).


Podivná postava v dlouhém černém plášti. Nevysoká, ale ani malá. V ruce drží nádherně vyřezávanou píšťalu.
Jeho tvář je ukryta ve stínu kapuce, z pod níž vykukuje jen pár pramenů černočerných vlasů. Už mnoho lidí překvapilo, jak je tvář pod kapucí mladá. Oči však působí opačným dojmem. Jako by viděly víc, než je zdrávo, ale nechalo je to chladnými. Nikdo nevydržel opětovat jejich pohled příliš dlouho. Jeho oči společně s nepřirozeně bledou pletí a uhlově černými vlasy vzbuzovaly dojem čehosi nadpřirozeného. Proto se ho lidé báli.
Byl to podivín. Mluvil jen když to bylo nutné, a i tehdy jen málo. Nikdo ho neznal, on se nikde nezdržel dlouho. V hostincích vždy seděl sám. Vyháněl krysy. Říkalo se o něm, že je čaroděj. Proto se ho lidé báli.

Vracel jsem se z hory Koppel. Do hostince pro zbytek odměny a pak za Agnes. Bylo mi skvěle. Měl jsem pocit, že slyším šeptat trávu, vítr mě hladil po tváři, slunce svítilo jako už dlouho ne, ze všeho byla cítit radost a já přemýšlel o tom, o čem jsem ještě nikdy nepřemýšlel. O lásce. Bylo mi skvěle.
Prošel jsem městskou branou. Jaká krása, jaká síla. Jak věrně chrání dobré obyvatele města Hameln.

Hospoda U Žíznivého člověka byla nacpána k prasknutí. Prodral jsem se ke stolu radních.
"Přišel jsem si pro zbytek mé odměny za vyhnání krys."
"Jaký zbytek, já o žádném zbytku nevím, asi jsem nebyl při tom, když jsete to domlouvali. nemáš o té dohodě nějaký doklad?"
"Dali jste mi své slovo, tak zaplaťte," řekl jsem a udeřil jsem pěstí do stolu.
"Ale uklidni se, my ti zaplatíme, podívej, prodávám oděvy. Nejlepší v celém kraji, můžu ti nějaké dát, a vyrovnat tak náš dluh a můj přítel tesař..."
"Dost, slíbili jste peníze. Teď je chci. Přijdu večer."
A odešel jsem směrem k Agnes. Mé Agnes.
Znovu se ve mně vzedmula vlna vzteku. Mohl bych zapískat. Mohl bych je všechny zabít. Ale neudělám to. Kvůli Agnes. Mé Agnes.
Došel jsem k jejímu domu.
"Běž pryč. Já ho nechci." vykřikla Agnes sotva jsem vstoupil do dveří.
"Co se stalo Agnes?"
"Já ho nechci, nechci jeho dítě, nechci ho. Běž pryč!"
Samozřejmě jsem věděl, o jakém dítěti mluví, o dítěti svého snoubence Kristiána.
"Ale..."
"Běž. Ne. Zůstaň."
Zastavil jsem se na půl cesty ke dveřím a otočil se na ni.
"Běž." vydechla.
A tak jsem šel.

Proč jsem odešel? Vrátím se. Řeknu jí, že mi nevadí, že nosí jeho dítě. Že ji miluji celou svou duší. Že mi to nevadí. Že se kvůli ní i někde usadím, vzdám se svého stávajícího života, vzdám se i píšťaly. Kvůli ní. Mé Agnes.
Ve dveřích jsem málem vrazil do Agnesiny matky. Smála se, ale v očích měla šílenství.
S neblahou předtuchou jsem se zeptal: "Kde je Agnes?"
"Je pryč," vyprskla smíchy, "odešla do země Sedmihradské. Je pryč!"
Znovu rozesmála, z očí jí však tekly slzy.
Cosi ve mě se zlomilo. Má Agnes. Mrtvá.
Vzal jsem píšťalu. Mrtvá. A přiložil ji ke rtům jako poslední polibek. Má Agnes. A začal jsem
hrát.
Rozezněla se úžsasná melodie. Krásná. Kdo ji uslyšel, cítil v ní vše, po čem toužil. A vydal se za ní.
Hrál jsem. Z plných plic. A oni šli za mnou. Má Agnes nešla. Už nikdy nepůjde. Mrtvá. Má Agnes. Všechny jsem vedl na horu Koppel. Mrtvá. Mrtvá. Přidávali se další a adalší. Tolik životů. Mrtvá. Vedl jsem je k rokli. Mrtvá. Zastavil jsem se na okraji, oni pokračovali. A padali. Mrtví. Už nikdo nezbyl. Upouštím píšťalu. Mrtvá. Má Agnes.
Brzy se setkáme.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Fitli Fitli | Web | 25. ledna 2013 v 16:05 | Reagovat

A dáš to sem a bude to tady, protože se ti to povedlo a protože ho tví čtenáři milují. Můj krysař. :-D

2 Můzra Můzra | Web | 25. ledna 2013 v 19:09 | Reagovat

Jo, přesně jak říká Fitli. Zase další tvoje psaná věc, kterou žeru. ^^

3 Anička Anička | Web | 25. ledna 2013 v 22:50 | Reagovat

Jé, to je pěkný. Děkuju! :-)

4 Tramvajka Tramvajka | Web | 1. února 2013 v 19:33 | Reagovat

Je to strašně živé. Taky se mi to moc líbí.

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 30. května 2013 v 23:32 | Reagovat

A otevřu to zrovna v den, kdy zavírám Krysaře s tím, že ho mám přečteného... :D Nádhera! Ten závěr je garnieriózní!
"Vzal jsem píšťalu. Mrtvá. A přiložil ji ke rtům jako poslední polibek. Má Agnes. A začal jsem hrát."
ó božínku - docela si říkám, že by bylo zajímavé, kdyby se příběh utnul právě tady.
Ale pak si říkám, že bychom byli připraveni o ten čarokrásný konec!
Už jsem se zmínila, že tvůj styl psaní prostě miluju? :-D

6 Anička Anička | Web | 31. května 2013 v 14:02 | Reagovat

Tak za to ti opravdu velice děkuji (sakra, za chvíli mi dojdou možnosti formulací poděkování za pochvalu :-))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama