Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Únor 2013

Konečně něco listošumícího

27. února 2013 v 15:10 Tudy odtékám já
Tak dneska jsem se konečně po své dlouhotrvající dvoudenní nemoci dostala do školy. Výborně. Písemka dějepis, španělština. Čím dál lépe. Po cestě z vyššího sněženky. Atantelně!
Po škole jsem šla do knihkupectví, kde jsem si minulý týden objednávala knížku. Slíbili mi, že až přijde, tak mi napíšou. Knížka přišla. Nenapsali. Naštěstí se nikomu nezalíbila a tak mi ji paní prodávající vytáhla z regálu Sci-fi. SCI-FI! Vždyť každému, kdo se na tu knížku podívá musí být jasné, že je to čistá a stoprocentní fantasy! !! Ještě se to jmenuje Znamení run! Co tam má co dělat Sci?! To je jenom fi! A navíc je to neskutečně atantelná knížka. Už jsem ji četla aspoň pětkrát, a kdo bude chtít, tomu ji pujčím.
Ovšem po cestě domů jsem udělala velkou věc. Koupila jsem si hyacint. Červený, svěžezelený a atantelný. Neskutečně. Nejíst.
Myslím, že hyacinty rostou na odvrácené straně Měsíce.

Zelená tetička

22. února 2013 v 15:44 Krátké slohové útvary
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych zveřejnila svůj slohový počin k češtinářské olympiádě na téma: "Za tohle ti patří dík."

"Za tohle ti patří dík," řekl jsem, ale v duchu jsem pokračoval: "ale jenom v případě, že dík je něco odporného a pravděpodobně hodně slizkého a zeleného, s čím nikdo nechce nic mít." Ježiš, já nesnáším zelenou. A ji taky ne. Přesto jsem se pokusil mile usmát. Vyšel z toho spíš citronový škleb.
"Tak to je dobroučce ty můj chlapešku mališinkatý." odpověděla moje teta.
Chvilku jsem byl v pokušení odseknout, že NEJSEM "mališinkatý", ale vražedný pohled mé matky, vzpomínka na tetiny záchvaty vzteku a myšlenka na (byť jen dočasně) zvýšené kapesné mě umlčela. Místo toho jsem se raději věnoval přetrvávající nevolnosti z tetiných zelených šatů. Fuj zelená. Právě tyhle šaty mi ji tak znechutily.
"Mohli bychom se tedy pustit do našeho opulentního oběda." zahlaholila má matka a postavila před nás poměně chutně vypadající maso s bramborami a dušenou mrkví. Jupí, nic zeleného!
V tu chvíli se ozvala teta: "Přece mu nedáte takové těžké jídlo. Vždyť by to náš mališinkatý chlapešek ani nerozkousinkal. Já jsem to naštěstí tušila a tak jsem připravita mocinky dobručkou kašičku se samými dobrými věcičkami."
A s těmi slovy přede mě postavila něco, co by s trochou fantazie mohlo být špenátovo-hráškové pyré a podivnými růžovými a šedými kousky. Tetiny kašičky byly to další, co mi zelenou znechutilo. Ale tak by dopadl po odpoledni v tetině přítomnosti každý.
V tomto duchu probíhalo celé odpoledne, celý večer a ještě značná část noci. Když se konečně lehce podnapilá teta zvedla s výkřikem, kolik už je to hodin a jak ten čas rychle ubívá, když se člověk dobře baví, byla už hodná chvilka po půlnoci. Odmítla otcův návrh, že ji odveze domů (což by nebyl dobrý nápad, protože byl ještě opilejší, než ona) a nakvašeně odpověděla, že přece není tak stará, aby nedošla ani domů.
Konečně se za ní zavřely dveře a já natěšeně očekával svou peněžitou odměnu.
"Ale vždyť je to ještě míň, než kolik dostávám normálně, mí drazí rodičové."
"To ano náš synáčku, ale tvářil ses nepříjemně a nemysli si, že jsme si nevšimli, že si v misce nechal ještě trouchu kašičky." odpověděl otec.
Tak za tohle jim taky patří dík. Příště se jim na to vykašlu a až tetička vybuchne, tal to odnesou oni.
Iuííííááááóóóó... křach. Tetičku srazilo auto.

Nová básnička

7. února 2013 v 20:03 Pseudobásničky
Místo chleba
Koupil jsem z lásky
Ještěrčí ocásky

Zkroucenými provázky
Přivázal jsem za nožky
Alabastrové sošky

Na dřevěné podložky
Položil jsem plamínek
A k němu pár polínek

To byl pěkný ohýnek
Ve kterém jsme uhořeli
Jsme střelného prachu střely

Tak, kam jsme doletět měli
Byla rozkvetlá pole pomněnek
A já se proměnil v pár sněženek

Ohledně způsobu jsem měl několik domněnek
Všechny se ukázaly mylné být
A já jsem přesto chtěl chtít

Začít žít
Najít klid
A přestože to není třeba
Tak i zabít sebe sám
Místo chleba

Člověk toho tolik vykoná jen proto, aby se nakonec mohl obětovat.

Tahle básnička vznikala postupně na papír, který jsem si zakládala do různých rozečtených knížek. Díky za ně.