Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Zelená tetička

22. února 2013 v 15:44 |  Krátké slohové útvary
Konečně jsem se dokopala k tomu, abych zveřejnila svůj slohový počin k češtinářské olympiádě na téma: "Za tohle ti patří dík."

"Za tohle ti patří dík," řekl jsem, ale v duchu jsem pokračoval: "ale jenom v případě, že dík je něco odporného a pravděpodobně hodně slizkého a zeleného, s čím nikdo nechce nic mít." Ježiš, já nesnáším zelenou. A ji taky ne. Přesto jsem se pokusil mile usmát. Vyšel z toho spíš citronový škleb.
"Tak to je dobroučce ty můj chlapešku mališinkatý." odpověděla moje teta.
Chvilku jsem byl v pokušení odseknout, že NEJSEM "mališinkatý", ale vražedný pohled mé matky, vzpomínka na tetiny záchvaty vzteku a myšlenka na (byť jen dočasně) zvýšené kapesné mě umlčela. Místo toho jsem se raději věnoval přetrvávající nevolnosti z tetiných zelených šatů. Fuj zelená. Právě tyhle šaty mi ji tak znechutily.
"Mohli bychom se tedy pustit do našeho opulentního oběda." zahlaholila má matka a postavila před nás poměně chutně vypadající maso s bramborami a dušenou mrkví. Jupí, nic zeleného!
V tu chvíli se ozvala teta: "Přece mu nedáte takové těžké jídlo. Vždyť by to náš mališinkatý chlapešek ani nerozkousinkal. Já jsem to naštěstí tušila a tak jsem připravita mocinky dobručkou kašičku se samými dobrými věcičkami."
A s těmi slovy přede mě postavila něco, co by s trochou fantazie mohlo být špenátovo-hráškové pyré a podivnými růžovými a šedými kousky. Tetiny kašičky byly to další, co mi zelenou znechutilo. Ale tak by dopadl po odpoledni v tetině přítomnosti každý.
V tomto duchu probíhalo celé odpoledne, celý večer a ještě značná část noci. Když se konečně lehce podnapilá teta zvedla s výkřikem, kolik už je to hodin a jak ten čas rychle ubívá, když se člověk dobře baví, byla už hodná chvilka po půlnoci. Odmítla otcův návrh, že ji odveze domů (což by nebyl dobrý nápad, protože byl ještě opilejší, než ona) a nakvašeně odpověděla, že přece není tak stará, aby nedošla ani domů.
Konečně se za ní zavřely dveře a já natěšeně očekával svou peněžitou odměnu.
"Ale vždyť je to ještě míň, než kolik dostávám normálně, mí drazí rodičové."
"To ano náš synáčku, ale tvářil ses nepříjemně a nemysli si, že jsme si nevšimli, že si v misce nechal ještě trouchu kašičky." odpověděl otec.
Tak za tohle jim taky patří dík. Příště se jim na to vykašlu a až tetička vybuchne, tal to odnesou oni.
Iuííííááááóóóó... křach. Tetičku srazilo auto.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 30. května 2013 v 23:34 | Reagovat

Proč jsem měla v prvních chvílích pocit, že mluvíš o Elphie z Wicked křížené s Harryho tetičkou Marge? :D :D :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama