Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Červen 2013

Co se mnou provedla škola

28. června 2013 v 15:29 Výlevky zavčas kraťte
Mám hroznou chuť zavolat na linku důvěry a říct jim, že mě štve, že začaly prázdniny.

Poslední předprázdninové

28. června 2013 v 15:22 Tudy odtékám já
Inu, (je to zvláštní, dneska nezačínám tákže)
obávám se, že toto je poslední, co ode mě před prázdninami, a i na celý další týden, uvidíte. Proto bych chtěla všem svým několika blogovým čtenářům, se kterými se neznám osobně, popřát krásné prázdniny a hodně klidu a hodně článků (těm, co píšou. Ano i já musím mít co číst :)), protože s těmi osobně známými jsem se (myslí, snad) rozloučila dostatečně (což neznamená, že tohle neplatí i jim).
Každopádně musím přiznat, že se na prázdniny vůbec netěším (ano, jsem divná), ale mě to zkrátka bude všechno chybět. Zvlášť vy, mí drazí staří přátelé (to není narážka na věk, však víte, odkud to mám :)) (ano, není nad to něco citovat). A vůbec.
Dneska mi došlo, že jsem úspěšně dokončila základní školu. A prvním následujícím pocitem byla panika. Já se nebojím toho, co přijde, mě se prostě nechce věřit tomu, co už je pryč. A bude mi chybět nižší. A taky spousta lidí v něm. A bude trvat dlouho, než se přesunou tam, kde jsem i já (Anywhere you go let me go too - ano, dneska mám citovací náladu). A nechce se mi chodit do mrtvých a neosobních míst. Však s tím něco uděláme. Nezbývá než doufat.
Ale dnešek byl stejně krásný. Začal příjemným překvapením v podobě neočekávaně delšího spánku. Pak byla najednou všude spousta krve, do toho pár nechápavých pohledů a několika záchvatů smíchu (chudáci učitelé, naše rozlučka vážně stála za to). Pak se šlo na laser game a já dopsala kapitolu. Pak se vybíraly peníze a kupovalo proklatě dobré kuře. A kofola. A pak jsme předbíhali, doháněli a docházeli tramvaj, závodili sní, přišli později, ale nakonec stejně byli první. Pak se jedlo, hrál beng, vylila kofola a hrál kent. A pak jsme se rozešli a loučili. Pak se navštěvovala komnata nejvyšší potřeby, nebo místo, kam i královna musí pěšky, nebo spousta jiných názvů... Pak se kupovala neuvěřitelná spousta věcí. Látka, rukavice, konvička, čaje a med, isic karta, černá mašle, ale ne černá obarvovací barva. Pak se loučilo s neznámými lidmi a pak se známými lidmi. A neotočila jsem se. A bylo mi strašně smutno. Však se sejdeme. Již brzy. A vůbec.
No, je pravda, že tohle je přesně to, o čem jsem si myslela, že psát nebudu. Jo, to je přesně to, co to je. Další kapitolu přízraků očekávejte příští sobotu. A tentokrát se myslím nemusí bát ani fantomisti (i když ti možná trochu jo), ani raoulisti. Spíš příznivci okrajovějších postav. Možná ale taky projistotu všichni. V tuto chvíli záleží na vás.
To je tedy spousta absolutně nepodstatných keců.
Mějte se fanfárově.

Přízraky 6. kapitola

26. června 2013 v 14:58 Přízraky
Obávám, se, že za tuhle kapitolu mě každý fantomista zabije (ale snad nedopadnu hůř než Erik).

Přízraky 5. kapitola

24. června 2013 v 18:15 Přízraky
Tahle kapitola se trochu zvrtla. Ze začátku to ještě šlo, ale pak mi postavy vyklouzly z rukou a začaly si říkat a dělat, co chtěly, a já mohla jen bezmocně psát. Venduleee by pravděpodobně řekla, že se probudila Nebožka, já takhle dobře pojmenovaný nálady nemám, tak posuďte sami. A taky se trochu protáhla, ale nepřišlo mi správné ji dělit. Inu, bojte se. A neříkejte, že jsem vás nevarovala.

Kažodenní situace

23. června 2013 v 21:17
Tákže,
tohle je scénář, který byl vypracován do hodiny českého jazyka. Vyrobila ho Venduleee, Tee, Evka, Míša, Natka a (samozřejmě) já (to víte, autorská práva).
Žádný z překlepů opravdu nebyl plánovaný.
Myslím, že úplně všechny narážky mají šanci pochopit asi jenom dvě, tři osoby. možná ani to ne (a to počítám i nás tvůrce), ale srandovní je to podle mě i tak. Inu posuďte sami.

Přízraky 4. kapitola

21. června 2013 v 8:58 Přízraky
Tuhle kapitolu zverejnuji tak brzo prave kvuli zminovane oslave. Ted pisu bez hacku a carek, protoze nemam k dispozici pocitac, ale nebojte, kapitola je vzorne ohackovana. Uznavam, nedeje se toho v ni zrovna moc, ale stejne je myslim nutna. Bojte se.

Vysoce epické shánění ingrediencí do nejlepšího čokoládového dortu

19. června 2013 v 18:02 Tudy odtékám já
Tákže,
mě a další dva lidi (Venduleee a Tee) potkalo rozhodnutí vystojit narozeninovou oslavu. Ale ta není tématem tohoto článku, jako spíš to, co se mi kvůli ní stalo.

Přízraky 3. kapitola

19. června 2013 v 15:30 Přízraky
Tu máte další... Myslím, že tohle je dostatečná odpověď na Zuzčinu otázku, kdy bude další kapitola :)

Přízraky 2. kapitola

17. června 2013 v 14:54 Přízraky
Je to zvláštní, ale tohle se dlouhý (oproti mým ostatním článkům) píše samo...

Přízraky 1. kapitola

14. června 2013 v 14:32 Přízraky
Tákže,
ano, rozhodla jsem se blogově zasebevraždit. Může za to Venduleee, která mě přemluvila, abych tohle publikovala (výborně, viníka máme a nejsem to já). Zkrátka, jak jsem psala v minulém článku, rozhodla jsem se napsat pokračování Fantoma Opery. Ono se to samo. Začala jsem pod vlivem zhlédnutí Phantom of the Opera at Royal Albert Hall (kdo viděli, pravděpodobně pochopí). Zatím to plánuju jako pokračování takové podivné směsice muzikálu a knížky od pana Lerouxe (nebo spíš toho, co si z ní pamatuju), případně později i zařazení informací od Susane Kay. Nemám nejmenší ponětí jak to (se mnou) dopadne. Jak jsem psala, bojte se mě.
A ještě: vím, že v téhle kapitole se neděje nic převratného, ale ono se to tam začalo psát tak nějak samo. Bojte se.