Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Poslední předprázdninové

28. června 2013 v 15:22 |  Tudy odtékám já
Inu, (je to zvláštní, dneska nezačínám tákže)
obávám se, že toto je poslední, co ode mě před prázdninami, a i na celý další týden, uvidíte. Proto bych chtěla všem svým několika blogovým čtenářům, se kterými se neznám osobně, popřát krásné prázdniny a hodně klidu a hodně článků (těm, co píšou. Ano i já musím mít co číst :)), protože s těmi osobně známými jsem se (myslí, snad) rozloučila dostatečně (což neznamená, že tohle neplatí i jim).
Každopádně musím přiznat, že se na prázdniny vůbec netěším (ano, jsem divná), ale mě to zkrátka bude všechno chybět. Zvlášť vy, mí drazí staří přátelé (to není narážka na věk, však víte, odkud to mám :)) (ano, není nad to něco citovat). A vůbec.
Dneska mi došlo, že jsem úspěšně dokončila základní školu. A prvním následujícím pocitem byla panika. Já se nebojím toho, co přijde, mě se prostě nechce věřit tomu, co už je pryč. A bude mi chybět nižší. A taky spousta lidí v něm. A bude trvat dlouho, než se přesunou tam, kde jsem i já (Anywhere you go let me go too - ano, dneska mám citovací náladu). A nechce se mi chodit do mrtvých a neosobních míst. Však s tím něco uděláme. Nezbývá než doufat.
Ale dnešek byl stejně krásný. Začal příjemným překvapením v podobě neočekávaně delšího spánku. Pak byla najednou všude spousta krve, do toho pár nechápavých pohledů a několika záchvatů smíchu (chudáci učitelé, naše rozlučka vážně stála za to). Pak se šlo na laser game a já dopsala kapitolu. Pak se vybíraly peníze a kupovalo proklatě dobré kuře. A kofola. A pak jsme předbíhali, doháněli a docházeli tramvaj, závodili sní, přišli později, ale nakonec stejně byli první. Pak se jedlo, hrál beng, vylila kofola a hrál kent. A pak jsme se rozešli a loučili. Pak se navštěvovala komnata nejvyšší potřeby, nebo místo, kam i královna musí pěšky, nebo spousta jiných názvů... Pak se kupovala neuvěřitelná spousta věcí. Látka, rukavice, konvička, čaje a med, isic karta, černá mašle, ale ne černá obarvovací barva. Pak se loučilo s neznámými lidmi a pak se známými lidmi. A neotočila jsem se. A bylo mi strašně smutno. Však se sejdeme. Již brzy. A vůbec.
No, je pravda, že tohle je přesně to, o čem jsem si myslela, že psát nebudu. Jo, to je přesně to, co to je. Další kapitolu přízraků očekávejte příští sobotu. A tentokrát se myslím nemusí bát ani fantomisti (i když ti možná trochu jo), ani raoulisti. Spíš příznivci okrajovějších postav. Možná ale taky projistotu všichni. V tuto chvíli záleží na vás.
To je tedy spousta absolutně nepodstatných keců.
Mějte se fanfárově.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 28. června 2013 v 18:38 | Reagovat

Absolutně nepodstatných, ale nádherných keců! Tím jsi mi připomněla, že jsem také chtěla přispět trouškou do Náladovníku, ovšem předtím, než jsem se utopila v rozčilování se s movie makerem a s fotkama z Fantoma, takže... Jde se na to! :D Taky nemůžu uvěřit, že už to končí...

2 Venduleee Venduleee | Web | 29. června 2013 v 0:26 | Reagovat

Sejdeme. (a to je přesně to, co uděláme :-D)
Taky je mi tak nějak smutno už teď...
Těším se, až si budu číst ty kapitoly. Třeba to vážně vydržím postupně odkládat a nepřečíst to naráz, třeba aspoň týden.
Měj se pěkně.

3 Anička Anička | Web | 29. června 2013 v 8:28 | Reagovat

[2]: Aspoň týden dáš, já ti věřím :)
Ty též. (to už je aspoň počtvrté, co se s tebou loučím... No co, některých věcí není nikdy dost :-D)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama