Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Přízraky 1. kapitola

14. června 2013 v 14:32 |  Přízraky
Tákže,
ano, rozhodla jsem se blogově zasebevraždit. Může za to Venduleee, která mě přemluvila, abych tohle publikovala (výborně, viníka máme a nejsem to já). Zkrátka, jak jsem psala v minulém článku, rozhodla jsem se napsat pokračování Fantoma Opery. Ono se to samo. Začala jsem pod vlivem zhlédnutí Phantom of the Opera at Royal Albert Hall (kdo viděli, pravděpodobně pochopí). Zatím to plánuju jako pokračování takové podivné směsice muzikálu a knížky od pana Lerouxe (nebo spíš toho, co si z ní pamatuju), případně později i zařazení informací od Susane Kay. Nemám nejmenší ponětí jak to (se mnou) dopadne. Jak jsem psala, bojte se mě.
A ještě: vím, že v téhle kapitole se neděje nic převratného, ale ono se to tam začalo psát tak nějak samo. Bojte se.


"Pokoušíš mou trpělivost. Vyber si."
Ale jak se mám rozhodnout? Když odmítnu, zabiju Raoula a jeho smrt by byla i mou. Vždyť jak bych mohla žít s vědomím, že je mrtvý kvůli mně? Ale přitom, když přijmu, jak by mohl žít Raoul. Copak bych tak mohla žít? Už nikdy nevidět světlo. Navždy se skrývat s mužem, jenž nosí masku. Zvolit světlo nebo stín? Slitování? Lásku? Ale kde?
Takovéto myšlenky běžely Christine hlavou, jedna zoufalejší, než druhá. Přitom ale věděla, že ve skutečnosti nemá na výběr. Věnovala Raoulovi poslední pohled plný lítosti. Další slova už směřovala osobě, která stála před ní.
"Ubohé stvoření noci," zašeptala, "jaký život jsi poznal? Bůh mi dává odvahu ukázat ti, že nejsi sám."

"Pokoušíš mou trpělivost. Vyber si."
Erik viděl nerozhodnost v jejích očích, viděl její bolest, viděl jak bojuje sama proti sobě. A zároveň proti němu. Viděl, jak se snaží nalézt třetí cestu, která neexistuje. Viděl, a to mu trhalo srdce.
Aby se na ni nemusel dívat, pohledem zkontroloval Raoula. Přidušený, ale jinak v pořáku, pomyslel si s jakýmsi škodolibým uspokojením. Stále se snažil uvolnit smyčku kolem svého krku, ale už mu asi došlo, že je to beznadějné. To má pravdu, pomyslil si Erik. Beznadějné.
Znovu pohlédl na Christine a čekal na její slova. Viděl, že se dívá na Raoula. Pak se otočila k němu.
"Ubohé stvoření noci, jaký život jsi poznal? Bůh mi dává odvahu ukázat ti, že nejsi sám."
A zamířila k němu. Mohla si vybrat mě? Myšlenky se mu honily hlavou jako splašené, srdce se jim rychlostí tepu chtělo vyrovnat. Jak by si mohla vybrat mně? Mě, toho nejodpornějšího z odporných, zrůdu, hříčku přírody. Mě, když má tvář vzbudila odpor vlastní matky. Mě. Erika. Anděla hudby a Fantoma Opery. Vraha. Vyvržence. Sotva člověka. To by si nikdo nevybral.
Christine si na prst nasadila prsten, který jí dal před několika měsíci Raoul, který jí před několika týdny strhl z krku Erik a který jí před několika okamžiky zase sám vložil do dlaně.
Natáhla k němu ruce, dotkla se jeho zničné tváře. Přiblížila své rty k těm jeho. Erik cítil teplo jejího těla. Políbila ho. Ach, jak sladce chutnají její rty, pomyslil si a na okamžik všechno zapomněl. Jak neohrabaně si připadal, když zvedl ruce, aby se dotkl jejích vlasů, tváří, hrdla, ze kterého pod vedením Anděla Hudby vycházely tak překrásné zvuky. Teď ovšem neobjímala Anděla, ale Erika.
Christine přerušila polibek, aby jim oběma dala šanci se vzpamatovat. Erik v jejích očích viděl úlevu. Na okamžik zatěkala pohledem k místu, kde stál zcela ohromený Raoul. To už se k ní ale Erik skláněl pro další polibek. Ovšem neušlo mu, kam se dívala. Téměř cítil Raoulův pohled. Všechno jako by zhořklo. Jejich polibek už nebyl sladký, ale slaný. Chutnal po slzách, které Christine stékaly z očí. Erik si vzpomněl na její slova: "Slzy, které jsem mohla prolít pro tvůj temný osud, chladnou a mění se v slzy nenávisti." Neplakala pro něj.
Erik cítil, jak se něco v něm zlomilo. Věděl, že takhle to nedopadne. Ona si nevybrala, jen takto přesunula svou volbu na něj. Erik však věděl, že ji nemůže ji držet ve tmě, když ona sama je světlem. Ale má ji nechat odejít? Ji, která jediná opravdu viděla, slyšela, soucítila..?
Tentokrát přerušil polibek on.
"Vem ji - zapomeňte na mě - zapomeňte všechno," řekl. "Nechte mě být - zapomeňte, co jste tu viděli. Běžte, ať vás nenajdou. Vezměte si loď - přísahejte, že neřeknete tajemství, která víte," poslední slova řval z plných plic, "o Anděli pekla!"
V Christininých očích viděl slzy, bolest, úlevu, strach, soucit, pochopení, to všechno smíchané, až nebylo možné odlišit jedno od druhého.
Pak se odvrátila a rozběhla se k Raoulovi, aby ho osvobodila. Třásly se jí ruce, ale podařilo se jí vysvobodit ho z dusivého sevření Panžábské smyčky. Před Erikovýma očima ji Raoul políbil.
"Běžte! Běžte a nechte mě!" zakřičel na ně a otočil se k nim zády. Konečně odešli.
Rozezněla se Maškaráda. Kéž by stačilo zakrýt si tvář, aby se z člověka stal někdo jiný, pomyslel si Erik. Chtělo se mu křičet. Chtělo se mu zabít Raoula za to, že před jeho zraky Christine políbil. Chtělo se mu znovu ji políbit. Ale zbýval mu jen pláč. Svezl se na kolena. Ani si nepamatoval, kdy naposledy brečel.
S doznívající melodií zaslechl kroky. Za ním stála ona. Vstal a otočil se k ní. Kolik krásy se skrývalo i jen v jediné slze na její tváři.
"Christine, miluji tě."
Teď plakala pro něj. Vtiskla mu do dlaně prsten. Ne, pomyslil si. Sevřel její ruku ve svých. Pohlédla na něj, v jejích očích se mihl strach. Navlékl jí prsten na prst, jemně jako nevěstě. Nesnesl by mít ho u sebe. Překvapeně na něj pohlédla, ale nic nenamítala. Požád ještě ji držel. Naposled se na něj zadívala. Nechal její ruku vyklouznout ze své. Christine Daaé se otočila a odešla.
"Řekni, že se mnou budeš sdílet jednu lásku, jeden život,..." slyšel ji. Avšak ta slova neplatila jemu, ale vikomtovi de Chagny.
Jeho srdce se roztříštilo jako křišťálový lustr.
"Jen s tebou se mohla má píseň vznést," pronesl slovy rozloučení. "Tohle je ale konec hudby noci!"
Teď už nezbývá než utéct.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Venduleee Venduleee | Web | 14. června 2013 v 19:15 | Reagovat

Výborněvýborněvýborněvýborně. Krásné.

2 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 16. června 2013 v 18:19 | Reagovat

Všimla jsem si, jak jsi ohraničila tím: "Vyber si" a "Ubohé stvoření noci" myšlenky Christiny a následně myšlenky Erika - je to moc hezké. (Možná by ale nebylo na škodu pro příště se pokusit ony myšlenky promíchat, dodá to na dynamičnosti... A možná přidat také to, jak to vidí Raoul... mrk, mrk! :D )

"Chutnal po slzách, které Christine stékaly z očí. Erik si vzpomněl na její slova: "Slzy, které jsem mohla prolít pro tvůj temný osud, chladnou a mění se v slzy nenávisti." Neplakala pro něj."

Nádhera! Kouzelně píšeš... To celé je ohromně kouzelně napsané! Jen tak dál! Nemůžu se dočkat další kapitoly!!!

A víš že mi je tvůj Raoul sympatický? :D

3 Anička Anička | Web | 16. června 2013 v 18:26 | Reagovat

[1]:, [2]: Velmi značně veleděkuji vám oběma.

To jsem docela zvědavá, co s mým sympatickým Raoulem udělá další kapitola (no vážně nevím, mně se líbí, ale asi bych ho nepopsala jako sympatického, však uvidíš - asi zítra...)

A kdy bude další kapitola Tváře v temnotě?

Sakra, když mě tak chválíte, tak já se bojím, že to pokazím. Žvaúúú!

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 16. června 2013 v 18:41 | Reagovat

nóó, vypadá to dobře :)jen tak dál ;-)

5 Anička Anička | Web | 16. června 2013 v 18:50 | Reagovat

[4]: A opět musím jen konstatovat, že děkuji.

6 Sisa Sisa | 16. června 2013 v 21:25 | Reagovat

Vyzerá to veľmi dobre uz sa teším ťa pokracovanie :-)

7 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 16. června 2013 v 21:35 | Reagovat

[3]: Pokazit? Na tom není co - leda bys z Raoula udělala typického pitomečka co neustále chlastá a na Christinu zvysoka kašle, je arogantní, hrubý a necitlivý - TAKHLE jedině bys to mohla zkazit, ale jinak... Prosím tě! V povídkách jsi pánem ty a je na tobě jak se to bude vyvíjet, so dont be afraid of that... Ale manželství Raoula a Christiny bude přes menší neshody idylické, viďžejo? (mrk, mrk!) :D

"Před Erikovýma očima ji Raoul políbil."

To je tak něžně romantické! Och! Uch! My raoulisti vidíme romantiku ve všem co není nějak přímo vůči Raoulovi zaujaté, takže...

jó TVT... to je případ! Pracuje se na tom - útržkovitě... :-D Ale budu nějakou dobu na svého drahouška pěkně zlá - až se na sebe za to zlobím! :-?

A DOST už o Raoulovi!!! Čeho je moc, toho je příliš! :D  :D

8 Anička Anička | Web | 16. června 2013 v 21:43 | Reagovat

[6]: A opět musím děkovat. Bojte se mě, další kapitolu očekávejte zítra.

[7]: TO bych Raoulovi nikdy neudělala :)

Ale pořád si říkám, jestli se vůbec vezmou...

Mně je spíš líto Erika... ale musí být zajimavé být raoulista...

Klidně si na něho buď zlá, hlavně už něco napiš! :)

9 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 16. června 2013 v 22:33 | Reagovat

[8]: Vážně? Hurá, hurá, hurá! (půjč mi bůra, útrata dnes dělá čtyry stovky... :D) Tak v tom případě jseš MŮJ člověk!!!

Ale noták! Nemůžou přece žít na hromadě bez platného manželského svazku! To by bylo pro veřejnost pobuřující mnohem více, než kdyby si šlechtic vzal nějakou obyčejnou zpěvačku z opery! Nehledě na to, že kdyby Christina porodila nemanželské dítě, velmi vážně by se tím poškodila její čest. Vždyť ještě před pár stoletími se za tohle kamenovalo!!!

Nojo... Já jsem tak nadopovaná raoulismem, že jaksi nebohého Erika začínám přehlížet, což jest krutá CHYBA! Ale je to stav neskonale blažený - v příštím dopise bych mohla vyprávět! :D A když už jsem u toho, koncem příštího týdne, slibuji! :D

No, jsem zatím ve třetině, jak hlásají aktuální stavy... :D

10 Anička Anička | Web | 17. června 2013 v 14:16 | Reagovat

[9]: Všechny cukrářky z celé republiky na něho dělají slaďounké cukrbliky... :))

Jo, to mi taky došlo... No, uvidíme...

Už aby byl... :)

11 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 17. června 2013 v 14:47 | Reagovat

[10]: ...A on jim za odměnu zpívá zas a znovu tuhletu - TUHLETU - cukrářskou bossanovu! :-D

Každopádně jsem zvědavá a napnutá až k prasknutí!

Dočkej času jako husa klasu, alright? :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama