Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Přízraky 3. kapitola

19. června 2013 v 15:30 |  Přízraky
Tu máte další... Myslím, že tohle je dostatečná odpověď na Zuzčinu otázku, kdy bude další kapitola :)


Erik se bezhlavě řítil katakombami. Prchal před davem a před vzpomínkami. Dá se tomu říkat vzpomínky, když jsou jen několik chvil staré? Prchal před před Christine Daaé, která mu zlomila srdce. Prchal před sebou samým, před tím, co je, a před tím, co byl. Před svou tváří.
Narážel do stěn. Rozrýval si o ně prsty do krve. Neuvažoval, kam vlastně běží. Snažil se utéct před zoufalstvím, které ho ovšem dohánělo. Smutek, beznaděj, láska a zášť, nenávist a bolest se v něm kupily a hrozily, že ho rozdrtí zevnitř. Hlavu měl plnou myšlenek na ni, srdce plné bolesti, oči plné slz. Kdysi si myslel, že on už nic takového nepocítí, že se tomu dokáže vyhnout, ale stačila jediná osoba, a všechno se zhroutilo jako domeček z karet.
Zakopával a padal. Krvácel ze spousty větších či menších oděrek. Jeho srdce krvácelo. Jeden šrám se mu táhl přes tvář, kterou normálně skrýval pod maskou. Vedl z prostředku čela, jen těsně se vyhnul oku a končil u spodní čelisti. Krev z něj pokrývala celou znetvořenou tvář Anděla smrti. Při některém z pádů si musel prokousnout jazyk, protože i ústa měl plná teplé, kovově chutnající krve. Nic z toho ovšem necítil, nevnímal. Všechna zranění se zdála být nicotná ve srovnání s tím, co cítil uvnitř.
Nabídl jí své srdce, ona jej na okamžik podržela v dlaních, dovolila mu cítit lásku. A on jí to srdce sám vytrhl a pokusil se vrátit ho zpět do hrudi, kam už nepasovalo. Christine Daaé ho změnila a on sám se jí vzdal. Nechal ji jít. To ho teď sžíralo zevnitř. Znovu upadl, ale už neměl sílu vstát. Svíjel se nevladatelnými vzlyky, dusil se svou vlastní krví, křičel by, ale zradil ho hlas. Zabíjel by, miloval by. Pro Christine. Která je pryč. A před těmito myšlenkami prchal. To ony mu nedovolily zůstat na místě, kde žil, to ony ho nutili pološíleného žalem opustit jediné místo, které kdy pokládal za svůj domov.
Zvedl se a utíkal dál. Jeho myšlenky se stávaly čím dál zmatenějšími. Už ztratil spoustu krve a pomalu mu docházely síly. Jakýsi hlásek mu šeptal, že by se neměl takhle hnát, zraňovat se, že jestli si nedá pozor, tak ho chytí. Byl ale přebit výkřiky zoufalství, které se ozývaly v jeho nitru.
Vyklopýtal na povrch. Pršelo. Po dlouhé době znovu cítil vítr a vodou pročištěný noční vzduch. Mohlo být něco po půlnoci. Vládla černočerná tma jen tu a tam narušovaná statečně poblikávající lampou osvětlující prázdnou ulici. Déšť mu smýval z tváře krev a ta se vsakovala do jeho bílé košile.
Erik nic z toho nevnímal. Myšlenkami byl ztracen v jiné noci. Tehdy sněžilo a on se skrýval na střeše a sledoval, jak vikomt de Chagny vyznává Christine svou lásku. Myslel na svůj výkřik: "Budete proklínat den, kdy jste neudělali vše, co po vás Fantom žádal!" Ale kdo teď lituje? Christine souhlasila, že s ním bude žít, ale on ji stejně nechal jít. Příliš ji miloval, než aby s ní mohl zůstat. A ta samá láska, která jí darovala život s Raoulem, teď zabíjela Anděla Hudby.
Naslepo se vydal ulicí, podvědomě splýval se stíny. Vždy to tak dělal. Byl jejich součástí.
Polomrtvý zamířil na jediné místo, odkud ho možná nevyženou.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 19. června 2013 v 15:59 | Reagovat

Oh moj bože! Rýchlo pridaj ďalšiu kapitolu, lebo sa asi zblaznim! :-D  Krásna kapitola! :-)

2 Venduleee Venduleee | Web | 19. června 2013 v 16:51 | Reagovat

Parádní.

A... to se o ty zdi zřídil až takhle moc, podle popisu té krve? :D

3 Anička Anička | Web | 19. června 2013 v 18:07 | Reagovat

[1]: Ale to bych pak přišla o všechnu legraci :) A za pochvalu děkuji.

[2]: Jo, zřízený je dost, to víš, takový katakomby, s těma se nikdo moc nepatlal.
A upřímně, on si taky moc nepomáhal.

4 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 19. června 2013 v 20:27 | Reagovat

Eriku, zlatíčko, netrap se!! :D ne, že mu ublížíš!! 8-O  8-O  :D  :D

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 19. června 2013 v 22:47 | Reagovat

och Eriku, neboj. Ono bude zase dobře! Jinak vážně krásná kapitola! Sákryš, musím si ji přečíst znovu! :D

6 Anička Anička | Web | 20. června 2013 v 14:19 | Reagovat

[4]: To se ještě uvidí...

[5]: Á děkuji... Já mám z tvé kapitoly podobný pocit :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama