Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Přízraky 4. kapitola

21. června 2013 v 8:58 |  Přízraky
Tuhle kapitolu zverejnuji tak brzo prave kvuli zminovane oslave. Ted pisu bez hacku a carek, protoze nemam k dispozici pocitac, ale nebojte, kapitola je vzorne ohackovana. Uznavam, nedeje se toho v ni zrovna moc, ale stejne je myslim nutna. Bojte se.


Madame Giry byla vystrašená víc, než si byla ochotná přiznat. Bála se, když viděla dav, který mířil k domu u jezera. Byla pevně rozhodnutá se k němu nepřipojit, znovu Erika nezradit. Dost už na tom, že ukázala cestu mladému vikomtovi a že ho varovala před Panžábskou smyčkou. Snad to tomu chlapci k něčemu bude.
Upřímně, madame Giry nevěděla, co si má myslet. Erika znala už od jeho dětství, dokonce, a to brala jako největší čest, jí prozradil své jméno. Věděla, co mu lidé provedli. Co mu stále provádějí.
A Christine jí byla téměř dcerou. Těšilo ji, když viděla, jak září láskou k vikomtovi. Ale také věděla, co k mladé sopranistce cítí Erik.
Ona přála štěstí všem, ale sama věděla, že to není možné.
Potichu odešla z prázdné opery. Všichni pronásledovali Fantoma. Její dcera tam běhala s těmi blázny. To si vážně myslí, že se jim ho podaří chytit? Jeho, který skoro celý život strávil právě v katakombách, kam oni míří. Hlupáci. Snad všichni přežijí.
Madame Giry se otřásla.
Neměla žádný důvod domů spěchat. Dalo se do deště. Ani si nevzpomínala, kdy se naposledy jen tak procházela. Snad ještě s manželem. Po tvářích jí stékaly kapky deště.
Rozpustila si vlasy. Další věc, kterou už celé roky neudělala. Úplně zapomněla, jak ráda měla, kdy jí vlasy splývaly podél obličeje.
Kdy se naposledy smála? Od smrti manžela se tolik věcí změnilo... Zvykla si chodit v černém a vlasy zaplétat do pevného uzlu na temeni. Naučila se skrývat smutek nad manželovou smrtí. Doufala, že když ho neuvidí ostatní, nebude ho cítit ani ona.
Největší radostí posledních let a tím jediným, co jí po manželovi zůstalo, byla její dcera. Ačkoli se mohlo zdát, že je na ni příliš tvrdá, tvrdší než na ostatní, že nikdy není spokojená s tím, jak její dcera tančí, opak byl pravdou. Madame Giry byla na svou dceru velmi pyšná. A moc ji milovala. Vždyť nikdo jiný jí nezůstal.
Procházela se noční Paříží ztracená ve vzpomínkách. Noc zakryla vše, co bylo vidět, a fantazie dokreslila ulice do dob dávno minulých. V takových chvílích bylo možné zaslechnout dávný smích a znovu cítit chuť prvních polibků. Člověk se mohl znovu vrátit do časů, o kterých si myslel, že jsou pryč. Do všech deštivých dnů a temných nocí, které kdy prožil.
A madame Giry, žena vždy tak praktická, do toho světa s radostí utekla.

V takové náladě někdy po půlnoci dorazila domů. Zdálo se, že hon na Fantoma ještě neskončil, protože Meg tu nebyla. Byl tu však někdo jiný.
"Madame Giry," ozvalo se z křesla v koutě.
Při pohledu na něj jí unikl zděšený výkřik. A ne jen proto, že neměl masku, ale i kvůli tomu, že byl celý od krve. A byla vůbec všechna ta krev jeho? pomyslela si madame Giry vysrašeně.
"Eriku, prosím vás, kde máte masku?" zeptala se.
"Zůstala tam." Byl div, že vůbec dokázal mluvit, protože prokousnutý jazyk mu napuchnul a stal se z něj jen nepoužitelný kus masa.
Konečně se dokázala odtrhnout od jeho tváře a prohlédla si ho pořádně. Krvácel ze spousty škrábanců, prsty měl rozedřené téměř na kost. Z rány na tváři mu stále vytékal pramínek krve, který mu zaléval oči, až se zdálo, že pláče krvavé slzy. Košili měl celou rudou a promoklá se mu lepila na tělo. Na čele se mu leskl pot.
"Co se vám stalo?"
"Odešla."
To madame Giry stačilo.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sisa Sisa | 21. června 2013 v 17:10 | Reagovat

Z pohladu Madam Giry to bolo úžasné. Páčilo sa mi ako brala Erika. Najsmutnejsie bolo ked Erik povedal odešla... To bolo smutne.. Ale rozhodne sa teším na další diel. Dúfam že ho pridas čo najskôr :-)  :-D

2 ChristineMaria ChristineMaria | Web | 21. června 2013 v 19:32 | Reagovat

fuj,začínám se bát,co bude dál...:-/ O_O

3 Anička Anička | Web | 22. června 2013 v 14:46 | Reagovat

[1]: Jsem ráda, že se ti můj pohled  madame Giry líbí. A jestli to opravdu bylo smutné, tak jsem přímo nadšená (trocha zdravého hyenismu :))S dalším dílem to vidím asi na zítřek.

[2]: Jo, já pořád říkam bojte se :)

4 Venduleee Venduleee | Web | 22. června 2013 v 19:41 | Reagovat

Uíííííííííuáááááááááááááá...!
Jedna z nejlepších čtyř dosud publikovaných kapitol. (:-D)
A ta, co má následovat, je taky úžasná, úžasná, úžasná, uuuu... Přepisuj přepisuj, chci mít zase v pondělí co číst! :D

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 23. června 2013 v 21:58 | Reagovat

óuch! Madame Giry! Vy! "Odešla." óné! Z jejího pohledu to bylo tak skvostné! Tohle je tak báječné dílo!!!

6 Anička Anička | Web | 23. června 2013 v 22:11 | Reagovat

[4]: Jo, v pondělí už bude určitě :)

[5]: A opět mi nezbývá než veleděkovat (já už si ani nepamatuju, jaký formulace poděkování jsem už použila, óné :))

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama