Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Přízraky 6. kapitola

26. června 2013 v 14:58 |  Přízraky
Obávám, se, že za tuhle kapitolu mě každý fantomista zabije (ale snad nedopadnu hůř než Erik).


Znovu utíkal katakombami. Kdesi před ním běžela Christine, smála se a držela se za ruku s vikomtem de Chagny.
Erik ji chtěl dohonit, odvést ji zpět do svého království, ale neběžel dost rychle. Chodba se zužovala, musel se jí protahovat, ale šlo to stále obtížněji, znovu si rozdrásával nedávno zhojené rány. Ze všech škrábanců mu vytékala životadárná tekutina, hromadila se u jeho nohou a bránila mu v pohybu. Brodil se po kolena ve vlastní krvi, ale na tom nezáleželo. Musel dohonit Christine, která se ovšem stále vzdalovala jako nedostižitelný přízrak...

"Bude v pořádku?"
"Možná, záleží na tom, jak je silný a jak je odhodlaný žít. A jestli se mu rány nezanítí. Co se mu vůbec stalo?" zeptal se madame Giry doktor.
V tu chvíli se naštěstí Erik začal zmítat a oba museli přiskočit, aby ho udrželi na posteli. Madame Griy žádného doktora zvát nechtěla, znamenalo to spoustu dotěrných dotazů. Ale Erikův stav se stále zhoršoval, stoupala mu teplota a rány se ne a ne začít hoji. Madame Giry možná rozumněla baletu, ale lidskému tělu ne. A Meg jí taky moc nepomáhala. Když tehdy uviděla Erika poprvé, vykřikla tak, že to nepochybně vzbudilo celý dům. Od té doby se ho odmítala třeba jen dotknout. Nechtěla s ním zůstávat sama v jedné místnosti, ani když se zmítal na hranici mezi horečnatým snem a bezvědomím.
Erika zasáhl další záchvat třasavky, čelo měl rozpálené, propocené oblečení se mu lepilo k tělu.
Náhle vykřikl, až sebou všichni trhli.
"Christine!"

Pronásledoval ho dav. Vinili ho z vraždy Raoula de Chagny. Ale já ho nezabil! chtělo se mu křičet. Nechal jsem ho jít! Copak to nevidí? Ano, zabíjel, ale vikomtovi neublížil. Christine se obětovala, aby přežil. Erik se obětoval, aby ona mohla žít s tím, z jehož smrti ho teď obviňují. Ale oni neposlouchali. Křičeli tak nahlas, že jeho slova nebyla slyšet. "Vystopujme toho vraha! Musí být nalezen!" A blížili se.

"Ta rána na tváři se zhoršila." pronesl doktor Moreau a otřásl se odporem. Ne nad ránou samotnou, i když ani ta nevypadala dobře, ale nad tváří, kterou roztínala. Jako lékař toho viděl už spoustu. Mokavjící rány, rozlámané kosti, vyhřezávající vnitřnosti, opuchlé mrtvoly, spoustu a spoustu smrti... Ale jen máloco z toho bylo tak strašlivé, jako to, co viděl na tváři umírajícího. Protože ten člověk, byl-li to vůbec člověk, umíral. Rána se odmítla hojit, stále se otvírala. Navíc se do ní dala infekce. Byla celá zarudlá, kůže kolem napnutá a vytékal z ní hnis. Vůbec na to nebyl hezký pohled. A zdálo se, že proti tomu to stvoření ani nebojuje.
Madame Giry nezbývalo než snažit se udržovat ránu čistou a doufat v zázrak.

Erik se snažil sundat si masku, to ona byla příčinou veškerého jeho utrpení... Chtěl si ji servat z tváře, ale držela jako přilepená. Zkusil vrazit pod její okraj prsty, ale nešlo to, drásal si tvář do krve a maska ho zároveň mrazila i pálila, připadalo mu, že se mu kůže pod ní rozpouští.

Madame Giry Erikovi na čelo přikládala jeden chladivý obklad za druhým, snažila se mu srazit horečku. Ránu vymývala pořád dokola, ale hnis se v ní tvořil stejnou rychlostí.
Bylo na něm vidět, že má zlé sny. Házel sebou nebo křičel. Chvílemi vypadal jako mrtvý, chvílemi byl problém udržet ho v posteli. V té době madame Giry kvůli povodním nemusela do Opery, což bylo jen dobře, protože Meg, i kdyby tu byla alespoň ona, by se o Erika nepostarala. Madame Giry jí to nemohla vyčítat, ale mrzelo ji, že její vlastní krev nedokáže zatnout zuby, odvrátit pohled a pomoct, když někdo potřeboval pomoc tolik, jako teď Erik.

Kráčel černočernou chodbou. Neviděl ani kam jde, ale věděl, že musí zachránit Christine ze spárů toho netvora. Uslyšel zasvištění a okolo krku se mu utáhla smyčka. Až pozdě si vzpomněl na radu madame Giry: "Eriku, nezapomeňte držet ruku ve výšce očí. Nikdy nezapomínejte na Panžábské laso." Pozdě. Protože jeho vlastní zbraň ho teď dusila. Jeho plíce se dožadovaly vzduchu. Už si myslel, že poslední, co v životě uvidí bude tma, když zahlédl toho, kdo držel druhý konec provazu. Byl to on sám. Anděl smrti.

Pacient vypadal, že je na tom čím dál hůř.
"Tohle je to poslední, co by mu mohlo pomoct," říkal Moreau, zatímco mu do rány vtíral hustou nazelenalou mast.
"Jestli ani tohle nezabere, obávám se, že už ho nezachrání nic."

Erik ležel v temnotě a myslel si, že je mrtvý. Takhle musí vypadat smrt. Žádné nebe, žádné peklo. Prosté a jednoduché nic.
Zahlédl odraz stínu, ale i ten působil v nicotě nepatřičně světle. Jen stín, silueta, která nabyla podoby ženy v bílém. Až na to, že ta bílá byla černá. Když je člověk mrtvý, neexistuje už nic, co by je rozdělovalo.
Ta žena v černě bílých šatech musela být anděl. Jinak si nemohl vysvětlit její krásu, něhu jejího pohledu, půvabnost její tváře a laskavost jejích dotyků. Vzala ho za ruku a vedla k bílé, která byla černá. Černá a bílá.
Jako on a Christine.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 opera-populaire opera-populaire | 26. června 2013 v 16:17 | Reagovat

Pánečku! Tomu říkám setsakramentsky ošklivé sny! Madam Girry mu mohla nad postel pověsit lapač, noné? :D

Ale teď vážně... Panečku - nádherně, nádherně, nádherně napsané! Ty jeho noční můry! ojojoj! Vlastně mě ani nenapadlo, že jich je několik, mně to přišlo, že na sebe vzájemně navazují... Asi to tak mělo být, ne? Aby byly rozdělené, ale zároveň do sebe zapadající!

Meg! My little Meg! Začínám uvažovat, jestli se i tato Meg (i přes svůj odpor) zamiluje do Erika... :D Byl by happyend! :D

2 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | 26. června 2013 v 16:18 | Reagovat

Sakra! Ta opera-populaire jsem já! :D

3 Anička Anička | Web | 26. června 2013 v 16:38 | Reagovat

[1]: Jo, tak to dopadá, když člověk píše před spaním a ani na to nevidí... Zvlášť tohle si nedovedu představit psát ve dne. A ono je to dobrý, já vlastně polospím a ty postavy mají mnohem víc prostoru do toho kecat.

Kdepak, já Meg chystám mnohem horší věci, než zamilovat se do Erika (kterýžto alternativní konec se mi nikdy nelíbil). Megisti, bojte se!

[2]: Co tak najednou?

4 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 26. června 2013 v 17:43 | Reagovat

[3]: Nojo, postavy ti do toho maj co kecat.. Viz konec mé kapitoly - původně to mělo končit tragicky a je z toho malé raoulistické dílko... :D

Horší věci? No to snad! Co může být horšího?! O_O Stačí "We cant all be like Christine" a má utrum! A řekni, co je horšího, než zlomené srdce! Nojo,já vím. Zácpa. :-D

[3]: Ále... kamarádka mě uvrtala ať založím RPG... Tak jsem se pokusila vytvořit RPG á la Fantom Opery... :D

5 SITA SITA | 26. června 2013 v 19:41 | Reagovat

Neeeeee Eriku neumieram! Tie nočné moryn kvôli strasidele a hrozne :-?  Ale ked vypustil časť Fantomisty tak to nebolo take zle :-)

6 Sisa Sisa | 26. června 2013 v 20:10 | Reagovat

Sorry ked som písala svoje meno tak som Nachvilu odišla a ked som prišla a odpisala som koment tak som si práve teraz všimli ze segra mi tam miesto Sisa co tam ma byt prepisala na SITA fakt sorry :-)

7 Anička Anička | Web | 26. června 2013 v 20:33 | Reagovat

[5]: A opět děkuji :) Já říkala, že s tím fantomisti budou mít problém, byli jste varováni

[6]: Dneska se zdá, že všichni mají problém se svými komentovacími přezdívkama :) Ale známe sestry :)

8 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 26. června 2013 v 21:20 | Reagovat

Já jen hledím a děkuji bohu, že jsem Raoulistka! :D Nemusím se kvůli Erikovi TOLIK stresovat! Tak jako jistě, je mi ho líto ale... A proto ti říkám, jen tak dál! :D

9 Anička Anička | Web | 26. června 2013 v 21:55 | Reagovat

[8]: Ale neboj, pro Raoula mámtaky nějaké trápení, ale až za dlouho, hódně dlouho... Boj se :)

10 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 26. června 2013 v 23:36 | Reagovat

Jestliže je to za hóódně dlouho, nemám k obavám sebemenší důvod... ;-) :-D

11 Venduleee Venduleee | Web | 27. června 2013 v 7:01 | Reagovat

Jé mně se tak líbí ta, jak chytá sám sebe a ještě jak o Roulovi mluví jako o netvorovi - kterým byl vlastně vždycky on, když se to tak vezme.
Ten konec s přirovnáním k černé a bílé je skvělej.
Je to super. Musíš mi dát přečíst další kapitoly předem, jinak se na táboře asi zblázním. :-D

12 Anička Anička | Web | 27. června 2013 v 15:26 | Reagovat

[11]: Neboj, jdu je přepisovat :) Ale počítej s tím, že to ještě není ta finální verze

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama