Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Červenec 2013

Jedno z mých já

28. července 2013 v 19:50 Výlevky zavčas kraťte
Jsem zaprasena fotka na cizim nocnim stolku.

Pouze okamžik

28. července 2013 v 19:11 Tudy odtékám já
Zejtra je taky den. Slunko mi to dneska slibilo.
Ted pisu mezi radky. A tohle pubilkuju. Bezhackocarkovy. Jinak to nejde. Neporadne.

Dostala jsem se do hrozne zvlastni chvile. Precetla jsem clanek, ktery ji zpusobil. A znicila atmosferu smajlikem.
Daleko jsem zapomnela sesit, do kteryho pisu Prizraky. A s dopisy. Doslym i neposlanym.
A pak jsem dostala hroznou chut psat. Tohle je vysledek.
Stala jsem v bazenu s vykasanou sukni, po kolena ve vode. Vyhnaly me prisery.
Ted pisu a zachytavam. Nebekreslim. Nekreslim.
To slovo... Co treba sumilovi? Ale muru jsem nikdy neslysela.

Tise.
Je leto.

Přízraky 11. kapitola - Konec

26. července 2013 v 11:10 Přízraky
Na začátek bych chtěla říct, že název kapitoly je třeba brát s nadhledem.
Dále bych chtěla poznamenat, že odjíždím (ano, opět, já prostě pořád někam jezdím :)) a tam někde asi budu schopná komentování, ale publikování pravděpodobně ne. Ale kdo ví, žeano.

Fantom - Susan Kay

25. července 2013 v 19:08 Tudy odtékají knížky
Tákže,
zdá se, že jsem se opravdu odhodlala vytvořit si něco jako čtenářský deník/recenzník/pocitovník... Asi hlavně pocitovník. Bojte se.
Inu, neplánuju knížkám dávat něco jako hvězdičky nebo body od jedné do deseti. Mám pocit, že nižší čísla bych vůbec nevyužila, a navíc každá knížka je dobrá/oceněníhodná v jiném směru. A taky nebudu psát děj (vždyť jsem říkala/psala, pocitovník), já holt nemám nervy takhle spoilerovat... Takže budu spoilerovat jenom trošičku. No, snad to k něčemu bude. Tohle byl úvod.

Princové a princezny

23. července 2013 v 17:24 Tudy odtékají audiovizuální zážitky
Jsem trošku v pokušení si na tenhle článek založit něco jako Výlevky filmové, ale nevím, jestli budou následovat ještě články podobného typu a navíc tohle není jen o filmu. (P.S. Později byla podobná rubrika opravdu založena)

Přízraky 10. kapitola

18. července 2013 v 13:58 Přízraky
Tákže:
Ano, toto bude pravděpodobně na nějakou dobu moje poslední kapitola, protože netuším, kdy se znova dostanu k počítači nebo jinému zdroji intrnetu. Obávám se, že se mi pro ni nepodařilo vymyslet rozumný název, takže je opět nepojmenovaná. No co, oběd volá.

Cesty

15. července 2013 v 16:59 Tudy odtéká mé poetické já
Cesa do knihovny pro trošku prázdninového čtení.
Návrat se třemi knížkami.
Budou chybět.
Budu číst svoje.
Provázena australskou Love Never Dies.
Ta poslední dobou provází všude.
Dneska jsem šel do obchodu. Zapomněl jsem koupit okurky, chlupaté slimáky a toaleťák.
Citace nadevše.

Radost z knížek.
Stačí číst.
Plány Příběhů přečteného.
Erik.
Výlevka.
A pár přízraků.

Náhlý a neplánovaný výlet do antikvariátů.
Dvou.
Abarat, co to je?
Abarat, to nemáme.
Abarat?
Taková červená a modrá.
Nemáme.
Styďte se.
Příště.

A sestříhaný konec Love Never Dies.
Styďte se.
Koktající Fantom a dvakrát zastřelená Christine.
To je překrýváním.
Vrstvy.
Princip a úhel.
Prohrála jsem.

Touha smát se.
Usměvy směrem ke knihám.
Usměvy směrem ke knihám.
Úsměvy směrem ke knihám.
Ony se na mě smějí.
Úsměvy směrem k lidem.
Nesmějí se.
Valčík a otočka po zavření branky.
Úsměvy směrem k sobě.
Směju se.

Růže vadnou.

Přízraky 9. kapitola - Ze zoufalství

14. července 2013 v 19:44 Přízraky
Tákže,
další kapitolu jsem slíbila už na včerejšek, jsem trestuhodná.
Ani nechtějte vědět, kolikrát jsem ji editovala.
A nejsem si jistá, jestli bych kapitoly neměla začít pojmenovávat. Ale zkoušeli jste někdy vymyslet rozumnej název?!
A jenom mimochodem... Já vím, že by bylo správnější říkat/psát opera Garnier, ale vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla používat muzikálová jména jejích ředitelů, tak budu používat i muzikálové jméno Opery.

Zahrada

13. července 2013 v 22:14 Tudy odtéká mé poetické já
Zahrada bez kocourů, velryb, slonů a kluků.
S růžemi.
A trny.
Bílá.
Nevinnost.
Deště okvětních plátků.
Napíchnutých na trny.
Probodnutých.
Šli se bodnout.

Další čas

12. července 2013 v 13:18 Tudy odtékám já
Tákže,
ze svého exilu jsem se překvapivě vrátila o celý den dřív, protože té mlze byste nevěřili. Vidět bylo jenom kosek za špičku nosu.
Celou cestu mě provázela/pronásledovala Love Never Dies.
Bydleli jsme v chatce na svahu, netekla teplá voda a po desáté zhasínali světla.
Ne, kecám, ale tohle se mi po příjezdu úspěšně podařilo namluvit nevlastní sestře.
Ale včera byl den citací. Každou chvíli něco. Od Fantoma až po Pár Pařmenů. K večeru už jsem lezla na nervy. No co, jejich problém.
A dělali jsme jednu věc, o které by mě nikdy nenapadlo, že ji udělám. Nahlas jsme si předčítali z BravoGirl (gril). Ano, z onoho pozoruhodného časopisu pro postarší pány. Snad si někdy dokážu odpustit. A nezapomínejme na Avokádo (i když normáleně se na blbost stačí napít vody. Však víme :)).
Pak jsem dočetla knížku, jednu velmi atantelnou, a nakonci mě v ní rozbrečela zmínka o třech sklenicích vína a okraji fontány. A donutila mě celý konec přečíst znovu, abych zjistila, kdo z těch dvou tam položil tu třetí. Nezjistila. A to je na tom nejkrásnější.
Potom jsem se (konečně) pustila do Fantoma od Susan Kay a když jsem se znovu podílala na hodinky, bylo o celou hodinu později, než když jsem se dívala naposledy. Naprosto neplánovaně. A tak jsem nakonec ani nic nenapsala, z čehož vyplývá, že za celý pobyt jsem nenapsala ani čárku. Měla bych se stydět. Snad příště.
A ráno jsem byla v noci nazvána létajícím havranem, a to ze zcela nečekaného zdroje. Jen málo věcí dokáže takhle potěšit. Je to zvláštní. Proč je havran jako psací stůl?
Možná jsem chtěla napsat ještě něco, ale už jsem to úspěšně zapomněla.
A až dočtu, co bylo v mé přítomnosti napsáno, vidím to na Monty Python. Leda že bych si četla.
Nebo možná něco napíšu.

Proč má zebra pruhy?