Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Přízraky 7. kapitola

6. července 2013 v 17:11 |  Přízraky
Tákže,
po týdnu je nejvyšší čas na další kapitolu. A další uvidíte pravděpodobně až v úterý.


Když se Raoul probudil, ze spánku v křesle ho příšerně bolelo za krkem. Aby už nemuseli řešit to s otáčením, když se Christine chtěla převléct, sešel dolů, aby zaplatil. Po chvíli za ním přišla i ona, plně převlečená. Nasnídali se a najali si drožku, která by je odvezla do sídla de Chagnyů.

Podobalo se hradu. Byla to velkolepá stavba budovaná celými generacemi. Už při pohledu z hlavní příjezdové cesty člověka ohromila rozlehlost budovy. Byla rozdělená na dvě křídla, perfektně souměrná, bohatě zdobená a zasazená do obrovské zahrady jako nějaká přerostlá květina.
Na Raoula vždy působila prázdně, zvlášť poté, co se jeho sestry provdaly a odešly. Byla pro něj domovem, ale ne šťastným. Matka zemřela při jeho porodu a otec se po její smrti uzavřel do sebe, neměl nervy na to trávit čas s malým dítětem. Raoul si ho pamatoval jen jako velkého muže s hlubokým hlasem, který ho káral a pro ránu nešel daleko.
Společně se sestrami ho vychovával i z nich nejstarší bratr Phillip a Raoul mu za to byl samozřejmě vděčný, ale nikdo mu nemohl nahradit rodiče. Zvlášť poté, co otec zemřel, sestry odešly a Phillip o něj absolutně ztratil zájem. Už se ani nesnažil. Dal mu vychování, možnost se prosadit, ale nedokázal mu dát lásku nebo alespoň náklonost a to ho jako chlapce velmi trápilo. On k bratrovi vzhlížel, obdivoval ho, ale sám mu nestál téměř ani za pohled. A potom, když malý Raoul potkal na prázdninách Christine a už tehdy mluvil o tom, že si ji vezme, Phillip ho poslal k námořnictvu. Odchod z domu pro něj byl zároveň úlevnou i smutnou záležitostí. A když našel Christine podruhé, když si navzdory Fantomovým snahám vyznali lásku, Phillip mu zakazoval si ji vzít, jako by Raoul byl stále tím malým hochem, který svého bratra tiše zbožňoval a poslouchal každé jeho slovo. A Raoul svého bratra miloval i nenáviděl doteď.

Otevřel jim jejich majordomus jménem Gaston. Pohlédl na Raoula a zeptal se: "Hrabě s vámi není?"
Raoula překvapilo, že Phillip ještě není doma. Poslední dobou trávil s La Sorelií stále méně času a na většinu společenských událostí pořád ještě chodili společně. Ale je možné, že poté, co Christine zmizela a Raoul se ji vydal hledat, je Phillip nemohl najít. Je pravda, že Operu opustili trochu netradiční cestou.
"Můj bratr je pravděpodobně stále ještě v Paříži, ale předpokládám, že se co nevidět ukáže," odpověděl tedy.
Zdálo se, že teprve tehdy si Gaston všiml Christine. V rámci slušnosti vyvalil oči. Znal a sdílel pánův nesouhlas s láskou těch dvou a přišlo mu pobuřující, že si mladý vikomt jen tak přivedl tu sopranistku do sídla i do života. Ale jediné, co mohl udělat, bylo rozladěně je pozorovat.
Ale Christine si toho pravděpodobně nevšimla. Vůbec od toho, co se stalo pod Operou byla skoro pořád duchem nepřítomná. Opravu to bylo minulou noc? pomyslil si Raoul. Jak dávno se to zdálo. Christine se snídaně téměř nedotkla, celou cestu kočárem koukala z okna, ztracená v myšlenkách. A celou dobu držela Raoula za ruku.
"Je pokoj pro hosty připraven?" zeptal se Gastona.
"Samozřejmě, pane."
"Výborně, byl byste tak laskav, a požádal, ať v kuchyni připraví něco k jídlu? Děkuji." Otočil se ke Christine: "Pojď, ukážu ti pokoj."

Místnost, která jí měla patřit, byla větší než ta, do které se jich v Opeře muselo vejít třicet. Postel byla obrovská, s vysokou a už od pohledu měkkou matrací a péřovými přikrývkami. Dál byla v pokoji skříň, do které by se vlezlo pět lidí, kdyby nebyla plná šatů.
"Ty jsou po mých sestrách," odpověděl na nevyřčenou otázku Raoul.
Část jedné zdi zabíralo zrdcadlo, ze kterého Christine zamrazilo a zároveň ji uvrhlo ještě hlouběji do labyrintu vlastních myšlenek.
Raoulovi neušlo, kam se dívá, a aby ji nějak rozptýlil, přešel k oknu a roztáhl závěsy.
"Je odsud krásný výhled do zahrady," poznamenal. "Já..," ukázal ke dveřím, "můžeš se převléct. Já počkám... v pracovně." Sám nevěděl, z čeho pramení jeho nejistota. Christine se jen usmála.
"Musím ještě něco zařídit," dodal.
Přikývla, znovu přejela pohledem místnost, chvíli koukala do zrdcadla a pak se její zrak skočil ke sluncem prozářené zahradě.
"Děkuji," řekla ještě, než se za Raoulem zavřely dveře.

"Gastone, potřebuji, abys pro mě něco udělal."
"Cokoli si pán přeje."
Vikomt vytáhl z kapsy prsten. Moc pěkný, zlatý, s perlou uprostřed obklopenou nějakými čirými drahokamy. Diamanty nebo leukosafíry. Nepochybně byl velmi drahý, uvažoval Gaston.
"Potřebuji, abys tohle zničil."
"Prosím?" vyhrkl. Nebyl si jistý, jestli slyšel dobře. Zničit tak krásnou věc by přece byla strašná škoda.
"Zničit, zakopat, roztavit, prodat, zahodit... Ne, zahazovat ne, tahle věc má nepříjemný zvyk znovu se objevovat... A čím dřív, tím líp. Vlastně nejlépe okamžitě," vikomt se odmlčel.
"Jste si jistý, pane?"
Pohlédl na něj s udivujícím přesvědčením.
"Naprosto."

Gaston došel do svého pokoje, aby se převlékl a mohla zajít do města prodat prsten Židovi. Odložil ho, aby měl volné ruce, když vtom za ním přiběhla ta nová služka.
"Pane, Bernard s Julienem se už zase hádají a vypadá to, že jde do tuhého, tak byste s tím měl něco udělat, nebo to špatně dopadne," vychrlilo ze sebe děvče jedním dechem.
Gaston se v duchu zamračil. Zase se hádají, to není dobré. Jednoho z nich bude muset vyhodit, takové nepříjemnosti vytváří neshody mezi služebnictvem a ty pak mohou ohrozit chod celého domu. Jeden nechce pracovat s druhým, začnou se šířit pomluvy, někdo něco ukradne, rozbije a než se nadějete, sídlo je zničené, vám zbudou jen oči pro pláč a naštvaný pán. Takže tohle všechno bylo dobré zadusit už v počátku.
"Dobrá, hned jsem tam."

Christine už dobrých deset minut bloudila, ale Raoula stále nemohla najít. Sídlo bylo obrovské, mohla by po něm chodit celý den a stejně by neviděla vše. A to byl trochu problém, protože Raoul na ni čekal.
Nahlížela do místností, jestli jí něco v nich neprozradí, kde se nachází, doufala, že uvidí někoho, kdo by jí pomohl, ale nikde nikdo.
Pravděpodobně se už dostala do míst, kde spalo služebnictvo, protože pokoje se stávaly méně honosnými a na chodbách vládla mnohem větší zima.
Při pohledu do jedné místnosti zůstala stát jako opařená. Jen lapala po dechu. Myslela, že tohle už nikdy neuvidí, že pro ni je už ztracený. Ale byl tam. Na stolku ležel její prsten. Ten, který jí Raoul minulou noc sejmul z prstu. Bylo pro ni těžké, téměř nemožné se s ním rozloučit. Vždyť předtím jí ho do dlaně vložil její Anděl. Ale viděla, že Raoul to potřebuje. Dlužila mu to.
S tím prstenem však jako by ztratila část sebe samé. A když tu teď ležel před ní a svůdně se třpytil, stačilo natáhnout ruku a byl by zase její. Ale znovu zradit Raoula? Když už se zdálo, že k sobě konečně našli cestu, i přes to, co se stalo pod Operou, když už se jim konečně povedlo rozbít okovy prstenu? Opravdu se chtěla Christine znovu připoutat k tomu, kdo jí ten prsten strhl z krku? Už teď jí chyběl. A už nikdy se neuvidí, tak proč si neponechat jedinou vzpomínku na něj? Na Anděla hudby, který jí vdechl hlas. A Raoul se o tom nemusí dozvědět. Stačí, když ho nebude nosit na prstu, třeba si ho jen dát pod polštář, aby v noci mohla vzpomínat na hlas, který slýchávala v Opeře.
Nemohla odejít a nechat ho tam, nemohla odolat jeho volání, které, i když bylo němé, bylo tolik podobné volání jejího učitele. Nemohla vzdorovat. Úplně zapoměnal na strach, který z Fantoma měla. Natáhla ruku a prsten jí zmizel v dlani. Pak utekla z pokoje. Ještě dlouho bloudila po chodbách, na tváři úsměv a v očích slzy, dlouho bloudila, než konečně padla do náruče Raoulovi, který ji hledal.

Když se Gaston vrátil do pokoje, zděsil se. Prsten byl pryč. Co teď řekne pánovi? A kdo ho mohl vzít? Kdo věděl, že prsten v pokoji je? Pak ho to napadlo. Ta služtička, ta nová. Musela si všimnout prstenu na stole, a když Gaston odešel, aby se vypořádal s hádkou, o které mu řekla, tak prsten vzala. Ano, tak to bylo. Nepochybně. A ten prsten prodala. Určitě ano. Něco takového by si žádný rozumný člověk neschovával u sebe.
A vyhodí ji. Takové věci bylo dobré zadusit už v počátku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Gabča Gabča | Web | 6. července 2013 v 17:21 | Reagovat

Jsem mladá a chci se seznámit, klikni na můj webík abys zjistil víc!

2 Anička Anička | Web | 6. července 2013 v 18:10 | Reagovat

[1]: Už zasé. A odpověď je stejná. Beztak je to robot.

3 Lotte Lotte | Web | 6. července 2013 v 19:41 | Reagovat

Tak jsem si jedním dechem pročetla všech sedm kapitol a strašně se mi líbí tvůj styl psaní a to jak, se umíš vžít do každé postavy. :)
Dnes majordomus Gaston je toho krásnou ukázkou, žije si ve svém vlastním světě povinností, jako by kromě sídla de Chagnyů nic nebylo a jeho strohá logika je protikladem k tak rozbouřeným emocím Christine a Raoula...skvělé. :)

4 Sisa Sisa | 6. července 2013 v 20:03 | Reagovat

Krásna kapitola. Páčilo sa mi ako Christine si zobrala ten prsteň. Bolo to tak krásne. :-)

5 Sisa Sisa | 6. července 2013 v 20:05 | Reagovat

Len tak mimochodom som klíma na stránku Gabčíkovo. A úprimne preboha! Takéto veci dávať na internet. Nehovorím ze sanechcem baviť, ale toto je prisesrne!!! :-(  O_O  [:tired:]  ???  :-!  :-|  :-x

6 Sisa Sisa | 6. července 2013 v 20:06 | Reagovat

Sorry
klikla na stranky Gabči
Hups ;-)

7 Anička Anička | Web | 6. července 2013 v 21:31 | Reagovat

[3]: Veleděkuji. Tvoje Remember, Love Never Dies jsem přečetla asi během týdne, ale přišla jsem už moc pozdě, než abych mohla aktuálně chválit.

[4]: A opět děkuji. Sakra, čím víc vás mě chválí, tím víc se bojím, že si to zkazím. Uaůůů. No, ono to nějak dopadne.
Jó prsten, ten můj je horší, než ten z Pána Prstenu.

[5]: Já věděla, proč na ten odkaz neklikám :)

8 Lotte Lotte | Web | 6. července 2013 v 21:57 | Reagovat

Páni, vážně? :) To zpětně moc potěší, tak se přidávám k děkování. ;)

Zkus brát chválení jen jako příjemnou motivaci, nic víc. Jako autorka to nemůžeš pokazit, protože je to prostě tvoje dílko, none? :)

9 Sisa Sisa | 6. července 2013 v 22:20 | Reagovat

Súhlasím s Lotte je to tvoje dielo. :-)  takze s
Určite si tam nic nepokazis. Tým ktorým sa to nebude páčiť tak nech idu do Kelu  :-D

A len tak mimochodom Christine by mohla zostať s Erikom nemyslíš? Haha. Neboj robím si srandu. Je to na tebe :D

10 Anička Anička | Web | 7. července 2013 v 12:34 | Reagovat

[8]:, [9]: Já mám prostě strach, že zvolím nějakou špatnou/nudnou/telenovelovou/již použitou/... zápletku, začnu se opakovat, postavy přinutím chovat se, jak by se nikdy nechovaly... Já myslím, že věcí se dá pokazit spousta.

Ale jinak ano, motivace to je skvělá :)

A s tím koncem pořád ještě nevím... To, co jsem vymyslela mi zkrátka přijde moc smutný, nevím, jestli to zvládnu napsat.

11 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 7. července 2013 v 18:37 | Reagovat

Nemám slov! Strohý Gaston, uvažující realisticky, jemná Christine, stále hlavu bořící v oblacích a vzdušných zámcích a Raoul pod jednou střechou... To je rozhodně zajímavé! A ještě zajímavější bude, až Raoul zjistí, že jeho bratr je mrtev a že za to může ten, jehož prsten si ke Christině nepozorovaně opět nalezl svou cestu...
Mám strašně ráda tvé dílko - je to nádhera! :)

12 Anička Anička | Web | 7. července 2013 v 19:02 | Reagovat

[11]: Na začátek zase děkuji.
Je to zvláštní, mně vůbec nedošlo, že se to dá vidět i takhle. Já to prostě napsala. A Gaston se mi pořád plete do zápletek. Kdybyste věděli, co jsem mu naprosto neplánovaně vymyslela dneska... Přitom měl původně dělat něco úplně jinýho.
Vidíš, mně vůbec nedošlo, že oni taky neví, kdo Phillipa zabil...
Ano, prsten.

13 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 7. července 2013 v 19:23 | Reagovat

Wůůůhůůůů! :D Máme se bát? Cos mu vymyslela? :D
Nojo... ale jak se to dozví? That's the question, isn't it? That's always been the question....
Áno... Prsten! (potutelný úsměv)

14 Anička Anička | Web | 7. července 2013 v 19:53 | Reagovat

[13]: Však on se to dozví. Dřív nebo později.
Áno prsten... A souvisí s Gastonem. Ale dál, než si budeš zítra nebo pozítří myslet (teď jsem ti asi zmmotala hlavu :)) (potutelný úsměv)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama