Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Přízraky 8. kapitola

9. července 2013 v 11:18 |  Přízraky
Tady vidíte, co jsem provedla s vaším racionálním Gastonem. Hmm... Bojím se.
S další kapitolou to vidím až na sobotu, protože zítra odjíždím do internetopusta. Ale plánuji tam dát dohromady pár nových kapitol, takže až se vrátím, možná z mé strany bude zase co číst (i když asi ne na dlouho).


Raoul byl vyděšen tím, v jakém stavu Chrisitne našel. Úsměv na rtech se jí lámal pod náporem vzlyků. Jakmile ho uviděla, vrhla se mu do náruče a tiskla ho, jako by ho už nikdy nechtěla pustit. Celá se třásla a vzlykala. Ale když se jí zeptal, co se stalo, neodpověděla. Ještě dlouho trvalo, než se uklidnila.
Oba večeřeli, nebo se aspoň snažili tvářit, že jí, když ze vstupní haly uslyšeli zoufalé výkřiky. Seběhli po schodech a uviděli Gastona, jak ze dveří vyhazuje mladou dívku. Té se v očích leskly slzy, její tvář byla poznamenaná zoufalstvím.
"Pane, já to nebyla," vykřikla skrze vzlyky, "já bych nikdy nic neukradla!"
Gaston na ni netečně hleděl. Stál zády ke schodům, takže si jejich příchodu nevšiml.
"Lžeš, nikdo jiný to nevěděl. Musela jsi to být ty. Tak odejdi, ať ti zůstane aspoň nějaká důstojnost."
Gastona už tohle všechno docela obtěžovalo. Křik té malé zlodějky přivolal snad všechny, kdo v domě pracovali. Teď stáli kolem a dívali se. Ta dívka tu byla nová, nikdo ji neznal, neměla tu přátele, nikoho, kdo by se jí zastal, ale nebyl tu ani nikdo, kdo by potvrdil, že krade.
Stála ve dveřích, tváře jí stále zmáčely slzy, rozhlížela se, jestli jí někdo nepomůže, prosila pohledem, ale nikdo se ani nepohnul.
"Co se to tady děje?" ozvalo se mu náhle za zády.
Ten tu ještě chyběl, pomyslil si. Ten holobrádek, co si myslí, že všemu rozumí. Ten, co se rozhodl nectít zákony rodu, dodržované tolik staletí. Bohužel to ale pořád byl jeho pán.
"Pane, já to nebyla, já jsem žádný prsten neukradla. Prosím, věřte mi," vykřikla ta zlodějka.
A teď ještě zmínila prsten, zuřil v duchu Gaston. Ještě bude muset přiznat, že ho nechal bez dozoru, i když pán vysloveně žádal, aby se ho zbavil okamžitě.

Prsten, pomyslela si Christine zděšeně. Té dívky jí bylo líto hned jak ji uviděla. Vypadala tak bezmocně, ztracená uprostřed lhostejných pohledů, nikdo jí ani slovem nepodpořil, nikdo nesoucítil. Všemi už předem odsouzená.
A teď zjistila, že ji obviňují z krádeže, kterou sama spáchala. Pocit viny ji zaplavoval, dusil a nedokázala se s ním vypořádat.
"Prosím pane, nemám kam jít. Pane, nevyhánějte mě!" vykřiklo to děvče směrem k Raoulovi.
Každé slovo, každá prosba té dívky byla jako čepel, která se Christine zařezávala do srdce. Nemohla by žít s tím, že z nevinné udělala zlodějku. Nemohla by na sebe pohlédnout, navždy by se musela nenávidět, kdyby tu dívku zradila. Ani teď už nemohla napravit vše, co způsobila. Každá slza, která stekla po její tváři, Christine rozežírala zevnitř jako kyselina. Bůhví, jestli by ji její svědomí ještě někdy nechalo klidně spát, kdyby té dívce nepomohla.
"Ale kdyby ten prsten ukradla, tak snad říká to samé," odpověděl na zoufalé výkřiky Gaston.
Raoul se přikláněl spíš na jeho stranu. Tu zuboženou osobu ve dveřích litoval, ale vždy mu říkali, že si musí dát pozor, aby mu služebnictvo nezačalo rozkrádat majetek. A kdyby to teď prominul jí, jak by se zachvali ostatní? Ještě by si začali myslet, že jim všechno projde.
"Raoule, ale co když to opravdu neudělala?" ozvala se Christine.
"A kdo jiný by to byl?" vyštěkl na ni Gaston.
Raoul se zamračil, tohle se mu přestávalo líbit.
"Je tu spousta lidí, není možná zjistit, kdo to udělal. A minimálně jeden člověk určitě věděl, kde ten prsten je."
Gaston zrudl zlostí. Raoul se rozhodl zasáhnout dřív, než se mu věci vymknou z rukou.
"Gastone, Christine má pravdu, máš nějaký opravdová důkaz, že ta služka prsten ukradla?"
Gaston se nadechl, ale pak ústa zase zavřel. Z očí mu létaly blesky.
Raoul pohlédl na dívku, která všechno pozorovala ode dveří. "Jestli se ještě něco ztratí, budeš první, u koho to budeme hledat," a aby zastavil příval jejích díků, obrátil se ke shromáždění.
"Vy se rozejděte," přikázal jim. Pak vzal Christine za ruku a šli dojíst večeři, která za tu dobu pravděpodobně úplně vystydla.

Říct, že Gaston z toho nebyl nadšený, by bylo jako tvrdit, že Paříž je vlastně jenom větší vesnice. Zuřil. Myšlenky mu létaly hlavou jako rachejtle novoročního ohňostroje. Ta malá žába! Takhle podrývat jeho autoritu! Naznačovat, že si všechno jen vymyslel! Že prsten ukradl sám! Drzá holka. Pouhá sopraniska a chová se, jako by byla jeho paní. Jak se opovažuje! A vikomt nebyl o moc lepší. Tvářil se, jako by všechno patřilo jemu, ne jeho bratrovi. A ta malá. Musela to ukrást ona a příště si dá větší pozor. Ale Gaston taky. Znovu už se nenechá takhle ponížit. A pomstí se. Možná to bude trvat ještě dlouho, ale on bude trpělivý, bude čekat a v nejvhodněší chvíli zaútočí. A pomsta bude sladká. Stačí počkat.

Následujícího rána prohlížel poštu. Nějaké dopisy pro pana Phillipa, se kterými ho nemusí obtěžovat, pak několik, se kterými ho obtěžovat musí, pár dopisů pro vikomta a poslední Julienovi. Měl štěstí, že kvůli té hádce vyhodil Bernarda, protože jinak už by tenhle dopis nedostal. A samozřejmě tam ležely noviny.
Zbežně je prolistoval. Povodně v Paříži. Katastrofa. Potom vytřeštil oči. To není možné. Nevěřícně zíral, nechtělo se mu věřit tomu, co měl přímo před očima. Doufal, že když na ta písmena bude koukat dost dlouho, tak se přeskupí do něčeho smysluplnějšího. Ne. Ale jestli je to pravda...
Zděsil se. To mění všechno. Úplně všechno. A vikomt se to musí neprodleně dozvědět.
Pospíchal do jeho ložnice, ani nezaklepal, ale jeho pán už nespal. Stál uprostřed ložnice a hleděl do zahrady.
Gaston si odkašlal. Vikomt se otočil, očividně vytržený z hlubokého zamyšlení.
"Ano?"
"Pane," najednou nemohl popadnout dech. "Váš bratr, našli ho pod Operou. Utopeného."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. července 2013 v 17:54 | Reagovat

Wouhooooou!
Líbí se mi Christinina muka, i to, jak z toho krásně vybruslila!
Přirovnávat Paříž k větší vesnici! Jak brilantně a nápaditě vymyšleno! :D
Ououou! Těžká chvíle. Phillip je... mrtev. Jsem zvědava na Raoulovu reakci!
Jen tak dál, píšeš fenomenálně! Čtivě a napínavě. Líbí se mi, jak nerozepisuješ dlouhá souvětí, spíš to zkracuješ do vět jednoduchých. Přidává to ději na dynamičnosti!
Go on!
:-)

2 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 18:06 | Reagovat

[1]: Tvé komentáře mi vždy na tváři vykouzlí ten typ úsměvu, že, jak maminka říká, kdybych neměla uši, smála bych se kolem dokola. :)

Já to přirovnání ani moc nevymýšlela, to Gaston. Ten je naštěstí docela sdílný, co se jeho chování týče, ne jako ostatní.

Tohle se prostě tak strašně dobře čte! :)

3 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. července 2013 v 19:11 | Reagovat

Jú! Tvá maminka musí být úžasné stvoření! :D

No tak pokud máš sdílné postavy, je to ouká. Ale já si vůbec nevím rady s Thomasem!!! :-(

Především, když je to pravda! :D Nemůžu se dočkat další kapitoly.
Jo a ta zlodějka, nezlodějka je mi děsně sympatická! :D

4 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 21:18 | Reagovat

[3]: Moje maminka je jedno z nejúžsnějších stvoření na světě. A dokonce nejsem jediná, kdo to říká (i když ne všichni rovnou použijou to nej).

Hele, víš, že Thomas bylo jedno z možných jmen Gastona? (kteréžto jméno mi nakonec vybrala maminka :))
Však on ti to prozradí, a jestli ne, jsi si jistá, jestli by se do takové situace dostal? Se mnou když postavy nechcou mluvit, tak je to většinou proto, že je nutím dělat věci, který by nikdy neudělaly.

Vidíš, to je jedna z nejukecanějších postav. Ona byla úplně neplánovaná. Já prostě píšu předchozí kapitolu, a když jsem potřebovala Gastona nějak odlákat, tak tam prostě přiběhla ona. A něco podobnýho mi provedla i v téhle kapitole. A ještě jí chystám pár ne úplně pěkných osudů (co píšu, tak jsem zjistila, že, co se mých postav týče, jsem hrozně sadistická :))

Ale s kapitolou to vidím vážně až na sobotu. Čeká vás tam jedna nová, jedna skoronová a dvě spíš vedlejší postavy. Víc neřeknu. (muhehe)

5 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. července 2013 v 21:36 | Reagovat

Nejúžasnější stvoření! Opravdu lituju ty, kteří mají problém s tím, vyslovit to nahlas!

Ono... jde o to, že já ani nevím JAKOU situaci mu mám dát! U všech mám jejich životní příběh nějak vymyšlený, ale Thomas? Pusto, prázdno... Vím jen, že bude úspěšný advokát, že se pohádal s otcem a rozešel se snoubenkou (v dobrém), ale to už je dávno... :D

Né! Nebohá slečna skorozlodějka! Tohle jí nedělej! Co sám nerad, nečiň jinému! :-?

Těším se! A hafomoc! :-D

6 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 21:55 | Reagovat

[5]: A nemá nikoho do páru? Tak třeba by mohl obhajovat nějakou... A ono by se to už sešlo. Chápěš, kam mířím?
Uznávám, jako zápletka už trošku ohraný, ale když chceš uzavřít něčí příběh, tak je podle mě nejlepší ho buď spárovat, nebo zabít. (vždyť jsem říkala, jsem sadistka :))

7 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. července 2013 v 22:01 | Reagovat

Ale já nechci uzavřít jeho příběh. Já ho chci naopak otevřít... :D A párovat ho nebudu! :P Na to měl tu, kterou opustil až příliš rád! :D

8 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 22:05 | Reagovat

[7]: Tak ale to já přece nemůžu vědět :)
Tak mu napiš nějaký jiný zajímavý soudní případ, když už je ten advokát. Ale je to na tobě :)

9 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. července 2013 v 22:09 | Reagovat

Uáááá! Já toho Thomase nenávidím! A ještě má takové dementní jméno (všichni Tomášové, které znám jsou s prominutím debilové)... :-?

10 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 22:11 | Reagovat

[9]: Hele, já mám ve třídě čtyři (ale jinak nijak zásadně neprostestuju :))
Tak proč jsi ho nepojmenovala jinak?
No, já znám příliš málo okolních událostí, kam to potřebuješ zapasovat a k čemu to má vést, než abych mohla zodpovědně poradit.

11 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. července 2013 v 22:15 | Reagovat

Protože... no... Thomas zní tak... tak hezky! :D A on to nebude žádný prevít, takže bude spíš uzdravovat ono jméno... :D
Tákže... Potřebuji to zapasovat do rodinné hádky (jestli si vzpomínáš na ten o tři roky opožděný dopis pro Edgara? Tak ten byl od Thomase) a následného usmíření (ale to až ve třetím dějství)... Takže asi tak.

12 Anička Anička | Web | 9. července 2013 v 22:48 | Reagovat

[11]: No, můžu nad tím popřemýšlet, ale nic neslibuju, protože ani nevím, o čem se hádali, kdo to začal, čím to skončilo. A upřímně, kdybys mi to řekla, tak přijdu o spoustu překvapení.
Ale kdyby mě něco napadlo, budeš první, komu to řeknu :)

13 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 9. července 2013 v 23:08 | Reagovat

Hoooray! :D Fakt díky moc! :) už možná něco málo vím, ale... Je to nedokonalé. malý (velký) helf by bodnul :D

14 Anička Anička | 10. července 2013 v 8:33 | Reagovat

[13]: Včera večer mě napadly dvě věci, jsou to spíš výkřiky ze tmy, ale třeba to k něčemu bude:

Thomasova bývalá snoubenka bude z něčeho obiňena... A dál už může být rozvržení jakýkoli.

nebo

Thomas bude nucen obhajovat nějakou, která bude vinna, on se do ní (shodou okolností :)) zakouká, ale ona ho jenom využije k tomu, aby nebyla odsouzena.

No, bylo to vymýšleno včera, když jsem nemohla usnout, takže žádný zázraky to nejsou, ale, jak říkám, třeba to k něčemu bude.

15 Sisa Sisa | 10. července 2013 v 21:19 | Reagovat

Ty vole rýchlo další diel. Som zvedavá ako to bude pokračovať jednej Raoulovi brat zjavne mŕtvy. A Gaston je zaujímavý. Páči sa mi a zároveň nepáčǐ. Som zvedavá ako sa bude správať ďalej :-)

16 Anička Anička | Web | 12. července 2013 v 13:03 | Reagovat

[15]: Věř mi, já taky :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama