Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Přízraky 9. kapitola - Ze zoufalství

14. července 2013 v 19:44 |  Přízraky
Tákže,
další kapitolu jsem slíbila už na včerejšek, jsem trestuhodná.
Ani nechtějte vědět, kolikrát jsem ji editovala.
A nejsem si jistá, jestli bych kapitoly neměla začít pojmenovávat. Ale zkoušeli jste někdy vymyslet rozumnej název?!
A jenom mimochodem... Já vím, že by bylo správnější říkat/psát opera Garnier, ale vzhledem k tomu, že jsem se rozhodla používat muzikálová jména jejích ředitelů, tak budu používat i muzikálové jméno Opery.


Inspektor Regnier prohlížel tělo před sebou. Mrtvola hraběte Phillipa byla bledá a nafouklá, vůbec se mu nechtělo na něco takového koukat. Jeho povinnosti stážce zákona ho k tomu však nutily.
"Tak co jste zjistil?" zeptal se lékaře po své levici. Jestli si dobře pamatoval, jeho jméno bylo Moreau. Inspektor věděl, že jim čas od času s některými případy pomáhá, ale tohle bylo poprvé, co pracoval s ním osobně. Na svou profesi byl poměrně mladý, ale ve tváři měl vepsanou bolest někoho jiného, než kým se zdál být.
"Dvě věci určitě, monsieur, a další jsou už spíš dohady."
"A to..?" vyzval ho.
"Hrabě má v konečcích prstů zaražené třísky a na hlavě bouli, ke které musel přijít těsně před smrtí, a já si myslím, jestli teda můžu něco říct." Kývnutím hlavy byl vyzván, aby pokračoval. "Myslím, že je možné," zhluboka se nadechl, "že byl hrabě zavražděn."
Regnier na něj udiveně pohlédl.
"Počkejte, vzpomínáte na tu loď, kterou jste našli na břehu jezera pod Operou?"
Samozřejmě, že si ji Regnier pamatoval, málem z ní vypadl, když ji prozkoumával. Doktor si jí patrně všiml, když byl přivolán, aby u hraběte kostatoval smrt.
"Je možné," pokračoval lékař, "že ho někdo do té loďky vylákal, potom ho z ní uprostřed jezera vyhodil a když se pokoušel vyšplhat zpátky na loď, proto třísky, tak ho ten někdo ještě praštil pádlem a od toho má tu bouli."
Regnier na uznale pohlédl. To by dávalo smysl. Už chápal, proč s ním policie spolupracovala, i když nebyl přímo policejní lékař.
A Regnier měl tím pádem mnohem víc práce, než čekal.

O pár dní později Moreau utápěl svůj život, celou svojí existenci, v jakémsi pochybném alkoholu. Další duše mu zemřela pod rukama. Mladá žena, mladičká. A její dítě. Chlapec. Porodní bába ho zavolala moc pozdě, už je nedokázal zachránit. Tomu dětátku by asi nepomohl ani tak, mělo příliš slabé srdce. Ale jeho matku zachránit mohl, kdyby přišel trochu dřív. Kdyby.
"Další," zavolal a přistála před ním sklenice naplněná tou zlořečenou tekutinou.
Snažil se alkoholu vyhýbat, neslučoval se s jeho prací. Ten si k němu ale vždy našel cestu. Počkal, až bude natolik zoufalý, že nedokáže odolat a pak na něj zavolal z nějaké postranní uličky. A on pak už nedokázal přestat. Pil dokud ho z baru nevynesli. Pil ze zoufalství nad vlastním životem. Další mrtví. Co na tom, že se mu podaří někoho uzdravit, když spousta dalších zemře.
Napil se.
Nedokázal se podívat do očí tomu muži, když mu oznamoval, že jeho žena i syn jsou mrtví. A pro svou slabost se teď zpíjel do němoty a propadal se stále hlouběji a hlouběji do zoufalství. A čím byl zoufalejší, tím víc pil. A čím víc pil, tím byl zoufalejší. A nebylo úniku.
Napil se.
Už navždy bude mít před očima, jak nedokázal zachránit životy těch, na kterých mu nejvíc záleželo. Ženy a dcery.
Ten trám padající na jejich křehká těla. Výraz překvapení v očích. Strach. Bolest. Krev. Všude krev. Křik. Neschopnost pohybu. Ochromení. Strach. Všudypřítomný. Vše v jediném okamžiku, který měnil vše. A to ticho, když křik náhle umlknul. Bezvládná ruka jeho ženy. Vlasy dcery slepené krví. Prázdné tváře okolostojících. Lhostejnost. Krev. Jeho vlastní krev mrtvá. Tváře, na kterých už nikdy neuvidí úsměv. A bolest, která nikdy neumírá. Jeho věrná společnice.
Napil se.
V té době byl ještě příliš mladý, měl málo zkušeností, než aby je dokázal zachránit. Nikdy si to nemůže přestat vyčítat. A jeho bolest byla stále stejně velká, jako tehdy před rokem, kdy přišel o veškerou radost, kterou život přinášel. Bál se, že teď by je zachránit dokázal, že stačilo, aby se ta nehoda stala o něco později a nemusel tu teď sedět a zpíjet se do němoty.
Napil se.
A ten chudák, ten znetvořený, taky brzo umře. Ani jeho nedokáže zachránit. Tak jaký má potom život smysl. Tomu muži by v lepších časech stačilo nosit masku, on bude už navždy pronásledován přízraky minulosti.
Chtěl požádat o další sklenici, když se k němu donesl útržek rozhovoru, který mezi sebou vedli dva pánové kousek od něj. "A jeho maska zmizela. Někdo ji musel vzít..."
"Pánové, já viděl jednoho, co by měl nosit masku."
Sám nevěděl, proč to řekl. Potřeboval s někým mluvit. Alespoň o tomto. Potřeboval zahnat ty stíny, které kolem něj kroužily a hrozily, že ho zakryjí do neprůhledné černi. A vzhledem k tomu, kolik alkoholu měl v krvi, už nevnímal, že to ty pány pravděpodobně vůbec nebude zajímat.
"Mně teď pod rukama umírá jeden, co by masku rozhodně potřeboval. Ale on jenom blouzní a křičí a volá nějakou Christine. A něco se zpěvem a Operou."
Kdyby nebyl opilý, jistě by si všiml, že pánové zbystřili.
"Vážně chudák, já myslím, že se do ní zamiloval, ale pak se všechno nějak pokazilo a on dopadl tak, jak dopadl. A já mu teď nemůžu pomoct. Všechno se vždycky nějak pokazí..."
"A co se mu stalo, že, jak říkáte, dopadl tak, jak dopadl?" zeptal se vyšší z pánů.
"Nemám nejmenší ponětí. Ta ženská, u které je, to pokaždé zamluví. Vám taky někdo umřel?"
"Říkáte ženská? Nenosí náhodou černé šaty a vlasy vyčesaná do drdolu?"
"Tak nějak vypadá. Je mi jí líto, podle mě jí na tom člověku dost záleží, ne jak té mladší, ta se ho nechce ani dotknout."
"Vážně? To je zajímavé..." pán se na okamžik odmlčel a pohlédl na toho druhého. Pak se otočil zpět: "Taková drobná blondýnka, nepletu-li se."
"Vy je znáte?"
"Ano, pracují pro nás," odpověděl tentokrát menší z pánů.
"A ten muž?"
"Náš chytrý přítel."
"Možná nakonec ne tak chytrý, jestli dopadl tak, jak říkáte," a znovu si vyměnili významný pohled.
"Ta ženská mu říkala Erik." Všichni se na okamžik odmlčeli.
"Smrt je strašná věc..." začal mluvit, ale menší z pánů ho přerušil, když zavolal na číšníka: "Doneste prosím pití tady pro pana..."
"Doktor Moreau," a neohrabaně mu podal ruku.
"Těší mě, já jsem Firmin a tohle je můj přítel Andre. Jsme majitelé opery Populaire, která bohužel nedávno vyhořela a pak byla ještě zaplavena..."
"Umřel vám tam někdo blízký?" skočil mu do toho Moreau. "Já vím jenom o hraběti de Chagny. Je to prostě hrozné..."
"Pane Moreau, teplá vám tady pití," upozornil ho Firmin. Doktor na sklenici pohlédl, jako by si jí všiml teprve teď, v očích se mu vystřídala neuvěřitelná spousta pocitů: odpor, nechuť k sobě samému, úleva i touha po zapomnění. Napil se.
Když Firmin uviděl, že doktor se zase věnuje sklenici, obrátil se na Andreho: "Takže duch zkázu Opery přežil."
"To jsme si mohli myslet," odpověděl mu.
"Ale asi ne v úplně dobrém stavu," řekl Firmin se škodolibým uspokojením.
"A stará se o něho ta zrádná madame Giry."
"Pravděpodobně ještě s malou Meg," dodal Firmin.
"Zdá se, že jsme se dozvěděli několik nanejvýš zajímavých věcí."
"Náš přítel se nám zdá být vydán na milost a nemilost."
"Víme, kde je a jak na tom je. A co nevíme, můžeme zjistit."
"Navíc to vypadá, že se zamiloval do té sopranistky, se kterou bylo takových problémů."
"A s tak příhodně načasovanou vraždou hraběte de Chagny..." Ano, bratr vikomta byl zavražděn, oba o tom četli dnes ráno v novinách. Skandál pro jeho rodinu i Operu.
Oba se na chvíli zamysleli. Ticho přerušil až Andre: "Taky si myslíte, že se z toho dostane?"
"Nepochybně, ten přežije všechno."
"Firmine, myslíte na to, na co já?"
Pohlédli na sebe. Oba dva Fantoma svorně nenáviděli. Podkopával jejich autoritu, zničil jejich pověst, zesměšňoval je, podpálil jejich Operu, zabil hlavního tenora, kvůli čemuž se primadonna rozhodla odejít zpět do své domovské Itálie. Oba dva toužili pomstít se všem, kteří s tím mají něco společného. A zdálo se, že se jim v hlavě rýsuje stejný plán.
Firmin přikývl.
"Dopis."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 14. července 2013 v 20:48 | Reagovat

Né! Neubližujte mu! Vždyť on už... vytrpěl dost!!!! Ředitelé, vy loutky,vy nalomené hole, vy, vy, vy!!! Nechte Erika být! (a to jsem Raoulistka! :))
Bravurně napsané! Popis nalezení Phillipovy mrtvoly, Moreauovy vzpomínky, všechno bravurně propletené! Mňam! :D
Eště jednu! Eště jednu! Eště jednu! :D

2 Sisa Sisa | 14. července 2013 v 21:03 | Reagovat

Na 100% súhlasím so Zuzana Samiecová. Nechajte Erika na pokoji. Moju lásku!!! Pekne napísané ako uz napísala Zuzka (ak to nevadí, ak vadí tak fak sorry) nemám uz čo dodať. No možno uz len ĎALŠÍ DIEL :-)

3 Sisa Sisa | 14. července 2013 v 21:03 | Reagovat

Na 100% súhlasím so Zuzana Samiecová. Nechajte Erika na pokoji. Moju lásku!!! Pekne napísané ako uz napísala Zuzka (ak to nevadí, ak vadí tak fak sorry) nemám uz čo dodať. No možno uz len ĎALŠÍ DIEL :-)

4 Sisa Sisa | 14. července 2013 v 21:04 | Reagovat

Asi som to dvakrát poslala, prepáč :-?  No určite dvakrát ;-)

5 Anička Anička | Web | 14. července 2013 v 21:16 | Reagovat

[1]:,[2]:,[3]: A já zase děkuji :)
No, upřímně, další kapitola už existuje, ale já si je šetřím, aby mi vydržely co nejdýl... Ještě o tom popřemýšlím... Je s Erikem. A mým oblíbeným dialogem.

[4]: I co, stane se :)

6 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 14. července 2013 v 21:39 | Reagovat

Tralala! :) Miluju tvůj styl psaní, a taky se mi líbí, že tvoje povídka není tak zatrasilně fantomistická, ale zase není ultraraoulistická, je taková tak akorát! Vážně moc pěkně se to čte! :D

7 Lotte Lotte | Web | 14. července 2013 v 22:41 | Reagovat

Už jsem to onehdy psala, ale opravdu se mi líbí, jak se umíš to každé postavy vcítit a vypravovat děj skutečně tak, že si připadám, jako by mi to vypravovali oni. To je prostě skvělé! :)

Ředitele Opery jsem vždycky zbožňovala, ale tihle jsou jaksi nevyzpytatelní. Panic now, 'cause the Phantom is in danger. :D

8 Anička Anička | Web | 14. července 2013 v 23:17 | Reagovat

[7]: Vždyť mi to ty postavy taky na sebe taky pokaždé moc pěkně prásknou, co by řekly. Děkuji :)

Jestli jsi je zbožňovala tak nevím, nevím, jak se ti budou líbit ti moji... Já je sice taky mám ráda, ale záporných postav není nikdy dost a mně se ta jejich komičnost jaksi nepovedla zachovat...

A jenom... nevím, jestli jsi četla minulou kapitolu, protože jediný způsob, jak to já můžu zjistit, jsou komentáře...

9 Lotte Lotte | Web | 15. července 2013 v 10:32 | Reagovat

[8]: Hehe, to je fakt.

Nojo, záporáci jsou potřeba, já to chápu. :)

Hopla, já minulou kapitolu nekomentovala? Ono je to někdy tak, že si kapitolu přečtu, ale řeknu si, že ji okomentuju až později aby...jak to říct...prostě správně vyjádřila své pocity na ni, ale někdy taky zapomenu, protože jsem stará skleróza. :D :)
Četla jsem ji, rozhodně ano. :)

10 Anička Anička | Web | 15. července 2013 v 11:58 | Reagovat

[9]: Problém je v tom, že já záporáky píšu strašně ráda. Oni jsou mnohem zajímavější a člověk s nima může dělat spoustu věcí. Už teď mám vymyšlený ještě dva další. Kchecheche.

Proto kometuju většinou co nejdřív... :)
To je hlavní :)

11 Zuzana Samiecová Zuzana Samiecová | Web | 15. července 2013 v 13:13 | Reagovat

[10]: Nojo, oni jsou jak plastelína! :D Můžeme sledovat jejich přerod v dobro a následné sklouznutí do ještě větší temnoty - takovéhle mám nejradši. Ani světlo naděje a dobra jim nevonělo a tak radši čuchli k tomu nejhoršímu... :D

12 Anička Anička | Web | 15. července 2013 v 13:35 | Reagovat

[11]: Jé, tak to se docela děsím, co nás ještě čeká z tvé strany :)

13 Lotte Lotte | Web | 15. července 2013 v 21:58 | Reagovat

Náhodou, to znám. Záporáky je fakt zajímavější psát. A prý i hrát, četla jsem to v rozhovoru nějakého herce. Jen už nevím jakého. Hopla. :D

14 Venduleee Venduleee | Web | 21. července 2013 v 23:59 | Reagovat

Pěkněpěkně. Já ti to asi napíšu sem, za všechny předchozí kapitoly, které jsem měla tu čest číst. S těma věcma, které jsme konzultovaly, jsi to vyřešila moc hezky. A... zase se mi to prostě hrozně líbí. Ach.

15 Anička Anička | Web | 22. července 2013 v 0:37 | Reagovat

[14]:  A... zase deěkuji. Ach, snad se budou  líbit i další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama