Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Září 2013

Přízraky 14. kapitola - Cesty

29. září 2013 v 23:21 Přízraky
Konečně se mi povedlo rovnici kapitola napsaná - kapitola publikovaná vyrovnat. Já vím, pozdě, přestávka se tentokrát docela protáhla, ale těm zdržovacím blbostem byste nevěřili (jinými slovy Hra o trůny a denní světlo). A jediným štěstím bylo, že postavy zůstaly opuštěny v tak klidný okamžik. Jinými slovy: živé, některé zmizelé na místa neznámá, jiné nespokojené, jiné spokojené, jiným bylo potvrzeno zasnoubení. A nyní se vrací doba nějaký čas po událostech u soudu.
Kchecheche. A v této kapitole se také poprvé vyskytne postava, u které jsem se silně inspirovala Raoulem, pouze se znásobením některých vlastností. A jsem vážně zvědavá, co z ní bude (a jestli někdo přijde na původ jejího jména, dozví se toho hodně o jejím charakteru. Kchachacháááá! Muhehehéééé!)

Výplod první návštěvy v zelené místnosti

27. září 2013 v 20:14 Pseudobásničky
V minulém článku jsem naprosto trestuhodně zapomněla poděkovat Venduleee za to, že sem dostala ty zatracený zubatý smajlíky . Takže tak činím teď.

Další problém další Přízračné kapitoly vyřešen... poslední překážkou zůstává moje lenost. A v žebríčku věcí plánovaných na dnešní večer se sváří dva seriály a dvakrát Hra o trůny... ovšem ona množina je pouze tříprvková... matematika... ovládá mou mysl.

A dobře, slíbila jsem to. Tohle je výplod první schůzky tvůrčího psaní. Tématem byla básnička o sobě. Mně téma.. však uvidíte.

A když už jsem jednou tady
Není možné hledět zpět
Není důvod ohlížet se
Ač můj projev má své vady

Říkám tím, že jsem tu ráda
Ementál, ten špatný není
Chápu, že to není vada
Tohle místo je pro snění
Ále, téma kamsi zdrhlo
Člověk řešit by to měl
Kruci, s mou duší to nehlo
Ovšem řešení je snem
Více méně uzavřu to
Áhoj přeji zde vám všem

Výlevky dnů dnešních i minulých

25. září 2013 v 13:57 Tudy odtékám já
Nechť je oslaven příchod zubatých dopisních smajlíků ... no prostě jsem je chtěla oslavit.
Mám neuvěřitelnou chuť se na všechno vyspat, mám jedinečnou příležitost něco udělat... tak to dopadá, když se člověk o tom, že poslední dvě hodiny mu odvolali, dozví asi hodinu předem... Kchecheche (improvizuju s velikostma... a nevím, jestli je nenám otočit jako v psaném projevu... ale to se ještě uvidí...)

Byla jsem zapsána na kurzy tvůrčího psaní a dneska je první hodina (a to v uspokojivý čas od šesti do osmi... což mi zní velmi slibně)

A doufám že nastane možnost očekávat další Přízraky (mátovej čaj je neskutečně atantelná věc). Problém s trochou štěstí vyřešen, s trochou jiného štěstí se na to úplně vykašlu a napíšu to tím nejjednodušším a vlastně i původně plánovaným způsobem.

Nenáhodná setkání osob s nečekanými průběhy i výsledky jsou navzdory všemu událostí lehce úsměvnou.

Náhodně generované příklady zahrnující Dvacetosmišku vycházejí pozitivně. A to je optimistický.
A žádná celá devět periodických se rovná jedna, což je věc veskrze pravdivá, pochopitelně lživá a naprosto úžasná

Počet tří češtin týdně shledávám značně neuspokojivým.
A biologikářka mi strašně připomíná babičku.
A jen se podívejte na bakteriofága
...a netvrďte, že není krásnej

Rozpuštěný seriály jsou věc značně zákeřná.

A RSS kanály věc divná a užitečná.

Upadená informatika je podraz, zvlášť když se člověk na to programování těší.

Při náhodně nalezeném testu citátů z Pár pařmenů jsem dosáhla značně uspokojivého výsledku jedné chyby z devadesáti vět. A to to byl překlep.

A tohle je něco tak šíleně šíleně podivnýho, že člověk to okno už prostě nezavře. A už mám šedesát dva kondenzátorů antihmoty a nepotěšené babičky. A ty vypadají výborně. A některé i galakticky.

A pro změnu tohle se mi rozhodle uhnízdit se v uchu a teď to nemůžu vytřepat a tak to s obrovským Muhehe a nicneříkající větou "Dílo dokonáno" dám sem.


Některé věci jsou opravdu užitečné...
Očekávejte květinové smajlíky bez uší verze dva nula jejich využití mi stále není jasné.

A já jsem navzdory všemu naprosto spokojená.

2. den - Devět faktů o tobě

21. září 2013 v 11:59 Tudy odtékám já
Tákže,
the day starts, the day ends... tak nějak. A k tomuto je nutné podotknout, že o mě samozřejmě platí i spousta značně nelichotivých faktů, ale ty byly vytlačeny těmi pozitivními :) (zubatej dopisní smajlík)

Žblept

17. září 2013 v 20:18 Tudy odtékám já
Spousta nejrůznějších věcí, z velké části nepochopitelných a zásadně vytržených z kontextu.

1. den - Deset věcí, které bys v tuto chvíli chtěla říct deseti různým lidem

15. září 2013 v 22:08 Tudy odtékám já
Tákže,
ano, toto je onen dlouho přesypávaný řetězák. A dám ho sem a bude taky. A vůbec. A když už nic, tak proto, že je to jedinečná příležitost k neuvěřitelné spoustě sebestředných keců.

Kolik špendlíků obsahuje jeden velbloud?

7. září 2013 v 17:26
Dobrá, odpověď na tuto otázku jsem slibovala už několikrát. Tákže...
Ten velbloud opravdu existuje, byl mi přivezen babičkou z Maroka (jestli se dobře pamatuju). Špendlíky vážně obsahuje, takže se nedalo odolat, a stala se z něj anketní otázka.
(já jenom doufám, že to bude spolupracovat)

Něco, co není o začátku školy

5. září 2013 v 13:24 Tudy odtékám já
Je nesmírně zvláštní potkat někoho, kdo je "nevyhovující slovo dokonale" oblečen. Zvlášť když si ho ani pořádně neprohlídnete.
Stalo se to před několika dny, kdy proti nám v Alfa pasáži vykročila postava. Není slušné civět na lidi. Neuděla jsem to. A pamatuju si jenom, že měla (ona)... asi šaty. Podéně proužkované širokými béžovodnědými a hnědobéžovými pruhy. A měla klobouk a nebyli jí vidět oči. To, že byla zvláštní mi došlo, až když už byla za náma a to už jsem se neotočila.
Stalo se to před několika dny, ale pořád si ji pamatuju.
Stalo se to před několika dny a i tak o tom píšu.
"Nevyhovující slovo elegance"

Jenom málo věcí je tak krásně sentimentálních, jako návštěva staré školy/nižšího. Zvlášť když ji má člověk skoro, skoro, po cestě domů.
I've came home at last!
Kradu citace.
Teď mě mrzí, že jsem to tam předtím měla o tolik míň ráda, než jsem měla. Což ovšem taky nebylo málo.
It's been four years...
Four long years...
It's too soon, too soon to say goodbye...
Je krásný, jak nás všichni rádi viděli.
Sentiment, sentiment everywhere!

Vracím se ke kořenům, vracím se ke kůře, vracím se ke skořici. Otázkou je, jestli jsem od ní někdy odešla.

A trápí mě spousta nezodpovězených otázek. Několik málo důležitých, absolutní většina absolutně nedůležitých.
Trápí mě muzikálová odpověď, trápí mě fantomovská nejistota.
Jsem tady ještě v bezpečí?
Mám zveřejnit řetězák?
Kam mě zařadí?
Kolik skořice může člověk sníst najednou, aniž by se mu udělalo špatně?
Jak se domluvíme s průvodcovstvím?
Jak sem dostat zubatý dopisní smajlíky?
Kolik špendlíků obsahuje jedne velbloud?
A jak to teda je s tou operou? (nejnedůležitější ze všech, nejzvědavější, nejnejasnější)

Mám neuvěřitelnou, neuvěřitelnou chuť jít do divadla. Musíme se domluvit.

Joseph and his Amazing Technicolor Dreamcoat rozhodně stojí za poslech. Ať si kdo chce říká co chce. Kradu citace.

A téhle písničce se hrozně dobře směje. Prosím vás, smějte se jí. (já vím, je to barevný)


I look handsome, I look smart. Vždyť to říkám.
Really Useful tajemství odhaleno.

Ale dobrá, upustila jsem od své pravidelně nedobrovolně potírané touhy po černém fantomovském kabátoplášti.
Ale ale takovejhle plášť by mi mohl projít: (jde o to, kde ho sehnat)


No, Love Never Dies.