Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Říjen 2013

Hra o trůny - George R. R. Martin

30. října 2013 v 1:11 Tudy odtékají knížky
... s příměsí názoru na audiovizuální seriál.

Hádáte správně, můj dlouhý názor na tu ono Hru o trůny.

Tákže.
Je to o... jak to říct...
To je ten problém s mnohovětvými příběhy. Nemůžete říct, že je to o postavě, když jich máte deset. Nemůžete říct, že je to o nějakým období, protože takový časový údaje by nikomu nic neříkaly. Nemůžete říct, že je to o nějakém geografickém celku, protože ty bývají moc velký.
A nemůžete říct že je to o části vymyšleného lidstva nebo vymyšleného světa. (Jo, je to pravda, ale ta nicneříkajícnost...)
Je to o boji o moc, zradě, spravedlnosti, o tom, co je správné, co ne, o rodině, lásce, cti a povinnosti (a různých dohadech mezi nimi). A potom ještě o spoustě dalších věcí.

(a spoilerům se budu vyhýbat z dálky možné největší)

Přízraky 15. kapitola - Pravdy a lži

24. října 2013 v 23:48 Přízraky
Tákže.
buď pochválena, pozdní hodino večerní. (Tu španělštinu zítra nechcu vidět.)
Jsem trestuhodná a pletu si konce týdnů. A sliby jsou na nic. Jsem trestuhodná, konec týdne je konec týdne a výmluva neexistuje. Příště.

Inu, posledně se nám přihodil předčasný příjezd Raoulova příbuzenstva a Erik dorazivší na místo svého nového pobytu. Moc toho nebylo, tdyž se to dá stáhnout do dvou vět. Hřbitov.

Ale hádanka přetrvává, páč nebyla zodpovězena. Je tu jedna nová postava v základech silně inspirovaná Raoulem (Je to chyták!) s mnohonásobný zmnohanásobením vybraných vlastností a silným potlačením těch do zápletek nehodících se, samozřejmě doplněno spoustu zcela neraoulovských vlastností (i to by bylo moc).

A až se bude zmiňovat kulečník, představte si ne ten s (ježiš, kolik jich je) řekněme sedmi koulemi barevnými, ale ten se třemi, kde se první má trefit do druhé a druhou do třetí. Jenom aby to nedopadlo jako se spodničkou

Ťuk, ťuk, ťuk.

Brounoc.

O nečekaném pražském zážitku

20. října 2013 v 20:58 Tudy odtékají audiovizuální zážitky
Tákže.
S radostí oznamuju, že zázraky se dějí. A že už dávno pohřbené naděje mohou být vzkříšeny. Ale co.
Jinými slovy, včera jsem byla v Praze na Bídnících.

Žvraů.
Žvraůž.
A měli létající barikádu. A o té později.

A tak různě i o kočkách

17. října 2013 v 20:54 Tudy odtéká sir Webber
A protože dnes je velký den, kdy slavím přesně roční výročí svého (...) blogu, tak jsem se rozhodla dát dohromady oslavný článek o ničem s několika netematickými odbočkami.

A když jsme u toho, tak by mě zajímalo, jak dlouho už trpím Dvacetosmičkou.
U Fantoma to je dnes přesně šest měsíců a devatenáct dní. (Dvacetosm! Dvacetosm!)

A těším se na druhého listopadu.
Náš plán začíná dostávat ostřejší obrysy. Co ovšem řekne ředitel je velkou neznámou. Ale vyjde to, protože Love Never Dies (a věční optimisti taky ne).

Rozhodla jsem se koupit skříňku, která by hrála Memory. Ale netuším, kde ji mají.
A taky skořici.

A jsem příšerně samolibá, až to se mnou už musí nebýt k vydržení.
A taky jsem strašně a strašně zlá. A to je přesně to co jsem! Kchecheché! A mám z toho radost! Muhahahahahahaha! Ještě nemám obrázek pro zlovolnýho strašně zubatýho dopisního smajlíka.

A stydím se za svou rychlost čtení. Příšerně

A teď budu obdivovat Cats.
Protože jsou absolutním způsobem úžasný a Webberovský. A vůbec ty texty mají něco (hodně) do sebe. A tak strašně se těším (už teď) až se dokopeme do divadla. Strašně strašně moc :)
A protože vůbec třeba tohle:

(Nechtějte vědět, jak dlouho jsem vybírala, když jsem sem nechtěla dát tu nádhernou profláknutou Memory)
(Později... ještě před chvilkou to byla jiná písnička, ale tomuhle jsem neodolala. I s tím ustřiženým koncem. A to už je co říct.)
A mám chuť vymyslet kočičího smajlíka.

Lidi, mám divadelní absťák. Není nic horšího, než pochvalný recenze.

Jsem spokojená a skvělej název článku je moc dlouhej na zapamatování

14. října 2013 v 18:06 Tudy odtékám já
A jsem spokojená, a tak to semka napíšu. Půjdu na Bídníky. Tralala hopsasa A tak se z toho teď raduju a už se těším, o to víc, že možná budu mít pořádný divadelní šaty a ne mou milovanou modrotečkovanou lepivou rouru, kterou jsem (nesmírně šťastně spokojeně) zdědila po mamince.

A očekávejte další kapitolu, hmmm... brzo. Snad do týdne, spíš dřív. A když to sem napíšu, tak se pravděpodobnost splnění zvýší exponenciálně.

A plánuju přidání hand-made půltého dne. Kchecheche.

Jsem dokonce tak spokojená, že jsem se na (čísi) pyramidě potřeb posunula až k seberealizaci a rozhodla se nechat vyzkoušet (ano) z dějepisu. Ale zatím jsem se nedostlala přes fázi učení.

Lexikologie, sémantika, fonologie, ortografie, morfologie, etymologie, fonetika, fonografie, ortofonie, ortodoncie. Kchecheche

Všichni lžou. Alespoň jedna lavina ráda recituje básně.

A sehnala jsem si empétrojkovou West Side Story a Cats, a tak jsem šťastnej člověk se sluchátkama v uších.

Plánujeme šílenou událost se spoustou čaje, spoustou školy, spoustou Pána prstenu a jen nutným minimem učitelů. A já se nemůžu dočkat.

Padesátšest! a jsem tak spokojená, že jsou všechny sešity plný zubatejch dopisních smajlíků a růží, který od salátů už dělí jenom zelená.

Skořici jsem si ještě pořád nekoupila, ale jedna nám došla a teď mám na stole prázdnej a voňavej pytlík.

A už mám celej jeden vánoční dárek a taky hlad.

Směju se tématu týdne.

A zjistila jsem že existuju od středy k víkendu a od víkendu do středy.

A mám Jělěňovitý a pana Dvacetosmičku shledávám čím a dál víc atantelnějším.

A mám chuť se dostat do slovníku.

Osmnáct galaktických babiček.

V poslední době...

10. října 2013 v 15:11 Výlevky zavčas kraťte
...všichni smajlíci lžou.

Nesehnatelné

7. října 2013 v 18:33 Tudy odtékám já
A hned na začátek se omlouvám za ukradení formy článku:

Tákže.
Odpoledne: jedno

Věcí k zařízení: pět
z toho splněno: tři

Knížka sháněná: jedna
Doba těšení: víkend

Knihkupectví v rozumném dosahu: šest
z toho nalezeno: pět
z toho navštíveno: čtyři
Knihprodavaček tázáno: tři
z toho nabízely objednání: tři
(A tu vyvstává otázka: Z jaké vzdálenosti je radno tázat se knihprodavačky, zda dotyčnou knihu mají?)
Otázek zodpovězeno: nula
Nabídek knihprodavaček využito: nula
Knížek objednáno: jedna
Doba shledání se s knížkou: neznámá

Knihoven navštíveno: jedna
Knížek půjčeno: nula (How dare me?!)

Mnou získaných jedniček z dějepisu: jedna (já nepoučitelná!)
Smajlíků vymyšleno: jeden
Cizojazyčných osob zaslechnuto: čtyři (rekord!)
Sítek na čaj nebo čajů zakoupeno: dva (dle matematické logiky)
Skořice zapomenuta: všechna

Průměrná ceny Hry o trůny: 599Kč
Poznaných tváří ze seriálu: 100% (zázrak!)

Počet osob, které si celou dobu připadaly, jako by potřebovaly pořádnou sklenici vody: jedna

Ale tak jinými slovy: V celým centru neměli jediný Jěleňovitý.

Spousta věcí psaných z lenosti

3. října 2013 v 20:45 Tudy odtékám já
Tákže,
poslední dobou flákám, co můžu. Teď bych se měla učit tu strašlivou odpornost zvanou dějepis, ale místo toho procházím náhodně zvolené blogy. A ten test zítra vážně nechcu vidět... a to pokud možno ani koutkem oka.
Jsem dokonce tak líná, že se ani nezvednu, abych si došla pro čaj. A kdybych hrála na klavír, tak mám výčitky, že se neučím. A tak raděj dělám věci, který se užitečně ani netváří. Mohla bych psát. Mohla bych číst. Mohla bych se učit figury a tropy. A kašlu na to všechno. Já tááááák strašně trestuhodná. Ale o víkendu... chmmm, jak se znám, tak to bude vypadat stejně jako teď. Chmmmm...

Mám výborný budíky:
Zemřít by měl
Jak ze sna procitám
Hrr na ně
a chystám I Dreamed a Dream (Now el despertador has killed the dream I dreamed.)

Jsem unavená. Mám pocit, že něco je vzhůru nohama. Já, nebo možná jenom chci být vzhůru nohama. A nebo je vzhůru nohama celej svět... takže já. Protože všechno je relativní.

Být bohatý znamená být spokojený. A s touhle definicí už nehnu.

A svět si jenom hraje na to, že je inteligentí. Jednoznačně. Všichni se tak chovají. Ale to není špatně. Nejde chovat se hloupě. I hloupí lidi se snaží chovat inteligentně. Možná to je předstírání, ale je to to, jak člověk jedná. Možná to zní, jako něco, co je špatně, ale ono není. Kdybychom se nechovali, co bychom dělali? Nemá cenu připadat si blbá (to jenom já, když hraju jakoukoli míčovou hru). A mám pocit, že to stejně nebude pochopeno tak, jak jsem to myslela.

Pohledy mým směrem.
Chápeš? Chápeš? Ne.
Já neumím vidět skrytý významy, nedokážu číst náznaky. Umím rozklíčovat básničky, ale nevidím pod prvních pár vrstev člověka. Mrzí mě to.
Nechápu.
A možná se i omlouvám.

Jsem unavená. Spaní je na sny. A k některým písničkám nejdou najít noty.
Těším se, až zase něco napíšu, ale se zadáním úkolu do tvůrčího psaní si nevím rady. To téma je moc volný.
A můj náskok se zvýšil na pět. A to jsem ráda. A napíšu dopis člověku, kterej to určitě a naprosto určitě nečeká. Brzo.

Očekávejte změny. Já budu vymýšlet smajlíky 28 82 (naštvanej žabí mafián a antižirafa neboli Afariz).

Článek se mi zcela, naprosto a neplánovaně protáhl. Zítra je pátek, pak se konečně vyspím. A možná i dokopu k další Přízračné kapitole. A koupím si sítko na čaj a čaj. A zajdu do knihovny a seženu si svorku na noty a obal na volné papírové listy z porůzných předmětů.

Jsem unavená, mějte se fanfárově.

A mám to potěšení zde mezi námi přivítat i květinového smajlíka bez uší verze 2.0, jehož využití stále není jasné. Návrhy vítány.
(a nechť je pro začátek větší)

Tuhle písničku mám na empétrojce v hezčí verzi, ale tu jsem nesehnala. A umí čarovat.

A teď už si snad konečně přečtu ten dějepis.