Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Prosinec 2013

Příliš volné téma

29. prosince 2013 v 11:39 Krátké slohové útvary
Neboli.

Zloděj sněhu

Jestli v palácových kuchyních existuje nějaká práce, kterou si nikdo nepřeje dělat, pak je to nepochybně šlehání bílkového sněhu do moučníků. A zrovna tahle práce vyšla na Michaela. Zase.
A tak šlehal a šlehal a šlahal a šlehal, až si myslel, že mu snad upadne ruka.
V kuchyni bylo vedro a vůně nejrůznějších jídel, pečených, vařených, smažených, dušených, které by obyčejně byly potěšením pro pětinu smyslů. se mísily v kombinacích pro onen smysl značně nepříjemných. Navíc ze všech těch kamen a plotýnek sálal žár srpnového poledne.
Venku svítilo jarní slunce a člověk téměř viděl větřík, jak provokativně poletuje za okny. Michael neodolal a otevřel okno.
Pak se vrátil k bílkům, které konečně získaly nějaký objem a už od pohlehu vypadaly sladce a nadýchaně. Michael odložil mísu pod okno a šel se věnovat pro změnu těstu.
Zrovna se trápil s moukou, která si to společně s větrem zamířila k oknu. Problém byl v tom, že okno bylo plné ušmudlaného chlapce, který seděl na parapetu, na kolenou měl mísu se sněhem a v míse hlavu.
"Co si myslíš, že děláš, kluku bláznivá!" rozkřikl se Michael.
Chlapec se trhnutím zvedl, pusu měl celou bílou a oči vykulené.
"Okamžitě se ztrať, ať už tě tu nevidím!" nepřestával Michael udržovat stále stejnou nebezpečnou hlasitost. "A jestli tě tady ještě jednou nachytám s hlavou v míse, tak přísahám, že tě přetrhnu jako hada!"
"Jestli mě tady nachytáte s hlavou v míse?" zeptal se kluk, jako by přes všechen ten křik nerozuměl.
"Jo, s hlavou v míse," opáčil Michael nevrle.
"Dobrá," pronesl kluk, a než stačil Michael ještě něco říct, tak s drzým úšklebkem skočil z okna na trávník a pelášil pryč.

Dalšího dne vyšlo šlehání sněhu opět na Michaela, který už začínal pochybovat o tom, že to je náhoda.
Když už měl konečně celou ruku bolavou a mísu plnou krásného, hustého a sladkého sněhu, pustil se tentokrát do chystání ovoce.
A potom zahlédl, jak se směrem k bílkům z okna natahuje dlouhá vařečka.

Bilance

24. prosince 2013 v 18:41 Tudy odtékám já
Tákže.
Aneb co všechno jsem chtěla v posledních dnech napsat. Wooky, drž se. (A netuším, co provede s fotkama)

Cylindry

13. prosince 2013 v 18:09 Tudy odtékám já
A tak mě dneska maminka vytáhla nakupovat a čepice. A nic, buď se nelíbila mně, mamince, neseděla mi, neměli mou velikost, pak jsme skončili u klobouků a problémy ty samé.
A pak přišly cylindry.
Lidi, proč je sakra, sakra nosí jenom (já vím, ne) chlapy?! Proč?! Já bych chtěla cylindr, ale zdá se, že tato radost mi bude zkrátka odepřena. Ale proč?! Kdo to vymyslel?! Proč by ženy nemohly nosit stejné cylindry, co muži? A kravaty a pánský černý a dlouhý kabáty, kterých je mnohem víc, než těch dámských.
A jen zkusete strýčku googlovi zadat něco jako cylindry dámské. Ne, něco takovýho prostě neexistuje.
A to je trestuhodnost!
Cylindr!
A tak věřte, že nastane den, kdy i já budu mít cylindr a budu mít dlouhý, černý, zimní, flaušový, černý, černý kabát.
(Můj vkus se od dob, kdy mě maminka jako malou oblékala do barev pastelových značně změnil.) A bude dál.
A bojte se.

Já opět sinternetová!

11. prosince 2013 v 17:32 Tudy odtékám já
A Lorem Ipsum je vlastně jenom strašně dlouhej gúsnarč.

Má nejoblíbenější zlá postava Pána prstenů

9. prosince 2013 v 16:28 Tudy odtékám já
...aneb jak mě ta nečinnost přestala bavit.
A na chyby či nesrozumitelnisti si stěžuje Wookymu.