Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Květen 2014

Kde jsem to skončila?

14. května 2014 v 21:07
Vítám mezi vámi až po příliš dlouhé době. Vracím se se zoufalým článkem nesoucím okopírovaný nápad publikace slovních sonetů psaných do hodiny českého jayzka, ovšem mimo to i víc.

Ale nejdřív ty sonety:
Slunce a kolem lidé
Pak zmizí, nikde nikdo.
Proč zmizeli? Vždyť
jenom začalo pršet.

Jak měkce, bíle sněží.
Ve slunci je jaro.
Překvapí pak někoho
padající okvětní plátky?

Vybájené světy ostatních, nebo
mé vlastní, mé vymyšlené?
Ano, ta otázka…
Číst, nebo spát?

Škrt, rozsvěcí se svíčka.
Zablikotá, zazáří, žlutá, hřejivá.
Svítí na toho,
kdo ji sfoukne.

Jaká to tma, černočerná…
Útěk naslepo, hlavně pryč.
Schováváme se tedy
za zavřenými víčky?

Nutkavá potřeba, nepříjemná nervozita,
strach, či až hrůza.
Co se stane,
když bude obsazeno?

A tenhle je naprosto bonusový, neboť jsem ho zapomněla poslat:
Ruka příšery, vesmírná raketa?
Futuristická rostlina, natažený jeřáb?
Ne, jen lampa.
Prostě jenom lampa.

Tak, a naprosto mě ovládá závislost na Písni ledu a ohně. Řeč se mnou není. Ale už jsem si objednala tričko, cha!

A taky chci:
Popřát hodně ne tak štěstí, jako úspěchu všem sem zabloudivším maturantům, tak.

Nechť jste po dobu zkoušení pohotoví jako Tyrion, prohnaní jako Malíček, ať v nesnázích neztrácíte hlavu (jako už tolik postav ztratilo), ať jsou vaše znalosti působivé jako Daenerys mluvící vznešenou valyrijštinou, nechť se pro vás celé zkoušky nesou v souznění se slovy: "Tak vysoko, jako čestně" však nechť se přes všechny zakázané pomůcky přenesete s nevinností Sansy a odvahou Aryi, zkoušející ať se nechovají jako Joffrey (nebo Ramsay, když na to přijde) a ať pamatují jak na Valar Dohaeris, tak Valar Morghulis, ať vás nečekají žádné podrazy ve stylu Šae, a hlavně ať vaši snahu nikdo nespoiluje a celá zápetka dojde ke zdárnému konci.

Jako tento článek.