Když na každý krok tam uděláme dva zpátky, není lepší chodit pozadu?

Leden 2015

Já proti sobě

31. ledna 2015 v 18:56 Já vs. zbytek světa
Dobře, poslední dobou blog flákám.

Zdá se, že jsem se jaksi sekla u definování svého nového pohledu na mé místo ve světě.

Jsem zbytečná. Jsem nepraktická. Jsem neschopná. V životě pravděpodobně ničeho nedosáhnu a to nejlepší, na co se zmůžu, bude sledovat, jak mi všechno prokluzuje mezi prsty.

Jo, chvilku mi trvalo se s tím srovnat.

Na druhou stranu:
Možná mám maličko chuť neexistovat. Možná chci být trošku neviditelná. Což je důvod, proč omezuju svůj nejlepší cylindr, abych nebyla tolik vidět.
Nechci se vypořádávat s vlastními problémy, nechci dělat věci, které vyžadují příliš mnoho invence a můžou přinést starosi. Nechci mít pocit, že o něco přicházím.
A ani za nic nechci být dospělá.

Ale chci být tím, kdo jsem, to jest člověkem, jakým chci být. Chci sama rozhodovat a obhajovat své názory. Chci žít ve světě, který odpovídá mým představám o něm. Chci se vypořádat se svými problémy se ctí a nikdy v životě nikomu neublížit. Chci být pochopena a přijata. Nechci, aby se věci měnily hodně a rychle. Chci, aby ostatní mluvili místo mě. Chci, aby věci byly alespoň čas od času nezpochybnitelně skvělé.
Taky, chci, aby lidi měli víc času, a to i na spánek, a aby všichni dosáhli toho, co jim stačí ke štěstí.
(...)
A na chvilku bych chtěla být tou nejdůležitější osobou v celém vesmíru.